Lymfatický systém
Lymfatická soustava neboli mízně-cévní systém je jednosměrná soustava těla a lymfatickými cévami vede z mezibuněčných prostorů do krve. Větší lymfatické cévy se nazývají mízovody. Věda, která lymfatickou soustavu zkoumá se nazývá lymfologie.
Anatomie
Související nemoci
Nejmenší lymfatické cévy jsou lymfatické kapiláry vedoucí podél žil a tepen. Všechny lymfatické cévy jsou spojeny do hrudního mízovodu (ductus thoracicus) a pravého lymfatického mízovodu (ductus lymphaticus dexter). Probíhá zde lymfa, kterou produkuje tkáňový mok
Lymfatické cévy
Malé lymfatické cévy (nejmenší jsou lymfatické kapiláry) vedou společně s tepnami a žílami. Jejich úkolem je shromažďovat přebytek lymfy ze tkání. Stěny lymfatických kapilár jsou velice tenké a značně propustné, takže velké molekuly, částečky i bakterie, které se nedokážou dostat do krevních kapilár, mohou být odváděny právě lymfou (mízou). U některých lymfatických cév se nachází vůlí neovladatelné svaly, které se rytmicky stahují, čímž posouvají lymfu směrem vpřed. Lymfatické cévy obsahují také chlopně bránící zpětnému toku lymfy. Lymfatické cévy se nachází ve všech částech těla kromě centrálního nervového systému, chrupavek, kostí a zubů.
Periferní lymfatické orgány
Lymfatické uzliny
Jedná se o lymfatické orgány, které mají vejčitý tvar různých velikostí, a které vytváří síť po celém těle. Lymfatické uzliny jsou především v blízkosti velkých tepen a také tam, kde se tepny dají nahmatat pod povrchem těla, což je např. v podpažní jámě na krku, ve slabinách. Jsou jakýmsi filtrem pro průtok mízy a pochytávají různé cizorodé částice, jako např. prach, choroboplodné zárodky nebo nádorové buňky.
Lymfatická uzlina se dělí na tři prostory:
- cortex – kůra s lymfatickými uzlíky, zóna obsahující B-lymfocyty a tvořící obvod uzliny;
- parakortikální zóna – zóna obsahující Z-lymfocyty, oblast mezi dření a kůrou;
- medulla – dřeň, mezi hilem uzliny a parakortikální zónou
Více informací: lymfatické uzliny
Slezina
Orgán, který je funkční pro imunitu organismu a krevní oběh.
Tonsily (mandle)
Lymfatické orgány mající ve sliznici značně koncentrovanou lymfatickou tkáň. Jedná se o primární kontaktní místa s antigeny při konzumaci potravy a vdechování vzduchu. Z tohoto důvodu jsou velmi významné ihned po narození jedince.
Lymfa
Míza je bezbarvý produkt tkáňového moku, do něhož vstupuje filtrát krevních kapilár a tekutina s metabolity buněk, a tak obsahuje krevní plasmu s obsahem bílkovin kolem 20 g/l. Toto ale neplatí pro mízní řečiště střev, kde se do lymfy dostávají absorbované tuky, a díky tomu je zde míza bělavá až nažloutlá s obsahem bílkovin až 60 g/l; Kromě toho lymfa obsahuje i určité množství lymfocytů, jejichž množství se postupem lymfy celým systémem mízních cév neustále zvyšuje.
Pohyb lymfy umožňují:
- kontrakce hladké svaloviny ve středu lymfatických cév
- kontrakce přilehlých kosterních svalů
- dýchací pohyby
- peristaltika střev;
- srdeční činnost
Centrální lymfatické orgány
Hlavním rysem těchto orgánů je jejich stroma (podpůrná vazivová tkáň), který tvoří nitkovitý (retikulární) epitel.
Brzlík
Primární lymfatický orgán, který je důležitý především v dětství. Jeho hlavní funkcí je získávání autotolerance a imunokompetence T-lymfocytů.
Kostní dřeň
Stromatem kostní dřeně je retikulární vazivo, které je typickým rysem spíše periferních lymfatických orgánů.
Funkce lymfatického systému
Lymfatický systém funguje jako drenážní soustava pro metabolity buněk a pro lymfu z tkáňového moku. Pracuje díky tomu, že díky propustnosti kapilár mohou makromolekulární látky a lymfatické cévy vést z trávicí soustavy. Lymfatický systém obsahuje mnoho imunitních center, a tím významně přispívá k imunitní obraně organismu.
Autor: Lenka Klabochová
