Slezina
Slezina (lat. lien) je orgán funkčně náležející k cévnímu systému. Dochází v ní k vychytávání a následné destrukci opotřebovaných červených krvinek (erytrocytů) a v jejích mízních uzlíčcích vznikají lymfocyty.
Anatomie
Související nemoci
Příznaky
Slezina je největším lymfatickým orgánem a současně hlavním místem obrany proti škodlivým látkám a infekcím. Ve slezině se tvoří protilátky a imunokompetentní buňky. Také funguje jako rezervní nádrž krve, která se ze sleziny vypudí kontrakcí myofibroblastů při větší spotřebě kyslíku (např. při déletrvající svalové činnosti atd.) Slezinné buňky mají fagocytární schopnost a v průběhu svého vývoje je oblastí hepatolienálního období hemopoesy.
Tvar a poloha
Slezina je orgánem oválného tvaru a je uložena v levé brániční klenbě směrem šikmo odzadu shora dopředu dolů a podle ní je zakřivena. Její podélná osa sleduje 10. žebro v mezižebří, celá šířka sleziny je velká od 9. po 11. žebro. Povrch sleziny je lesklý, hladký a pokrytý viscerálním peritoneem. Její velikost je individuální - šířka 6 − 8 cm, délka 10 − 13 cm a tloušťka 4 cm. Stejně tak je proměnlivá její hmotnost, která se odvíjí od stupně náplně krví: 140−160 g u muže a 120−150 g u ženy. V klidu má větší velikost a její hmotnost po 40. roce klesá.
Na povrchu sleziny rozeznáváme:
- extremitas posteriori - horní zadní konec, od trhu Th10 je vzdálená 4 cm a 2 cm od příčného výčnělku,
- extremitas anterior - dolní přední konec, který by neměl přesahovat kostoklavikulární čáru,
- margo superior - horní přední hrana s ostrým okrajem s různě hlubokými zářezy,
- margo inferior - tupější dolní hrana,
- hilum lienis - podlouhlé místo cévního vstupu a výstupu cév, na podélné hraně středem vedoucí uviscerální plochy, rozdělují plochu na 2 podélné plochy.
Syntopie
Plochy sleziny dělíme na:
- facies diaphragmatica – k bránici přivrácená vnější konvexní plocha,
- facies visceralis - hranami oddělená protější konkávní plocha, přivrácená do břicha,
- facies renalis – kaudálnější levá plocha, přes nástěnné peritoneum styk s ledvinou
- facies gastrica – kraniálnější levá plocha, styk se žaludkem,
- facies colica – nestálé zploštění předního konce.
Makroskopická stavba sleziny
Obal sleziny tvoří dvě vrstvy – povrchová (tunica serosa), tvořená povrchovým viscerálním peritoneem, jež je srostlé s hlubším vazivovým pouzdrem. Ve vazivovém pouzdru se nachází elastická vlákna a buňky hladké svaloviny. Z vazivového obalu vyčnívají trabeculae lienis (husté vazivové trámce), tvořící houbovité stroma a do sleziny přivádějící cévy. Slezinné stroma jako periferní lymfatický orgán je složeno z retikulárního a kolagenního Místa mezi trabekulami jsou vyplněny bílou a červenou pulpou sleziny. Bílou pulpu tvoří uzlíky lymfatické tkáně, které jsou makroskopicky patrné jako šedobílé tečky a červená pulpa je tvořena retikulem protkaném krevními cévami.
Autor: Lenka Klabochová
