Tupozrakost

Tupozrakost je funkční vada, tedy porucha vedení a zpracování zrakového vjemu v mozku. Mozek a oko nespolupracují. Charakterizuje ji snížené vidění, které je nezávislé na dalších změnách a vadách na oku. Tupozrakost vzniká vyřazením oka z používání. Je známá také pod názvem syndrom líného oka. Je to nemoc dětského věku.

Latinsky: Amblyopie

Nemoci s tímto příznakem

Šedý zákal

Příznaky

pokles horního víčka přivírání jednoho oka šilhání špatná orientace špatný odhad vzdálenosti

Týká se části těla

Oči Zrak

Diagnóza

H530

Příznaky tupozrakosti

Vada není pohledem rozeznatelná.

S tupozrakostí je spojená ztráta hloubkového vidění, tj. dítě těžko odhaduje vzdálenost, je zhoršená orientace v prostoru. Tupozraké dítě může zakopávat, narážet do nábytku, působit neohrabaně aj.

Příznakem může být i naklánění hlavy na stranu, přivírání a mhouření jednoho oka. Preference jednoho oka.

Nemusí být přítomné obtíže, kterých by si postižený všiml, přestože mozek zpracovává obraz jen ze zdravého oka, ale dítěti to nevadí.

Příčina tupozrakosti

Tupozrakost může provázet jiné oční onemocnění jako např. šilhavost, přítomnost rozdílů mezi krátkozrakostí a dalekozrakostí dvou očí, refrakční vady, šedý zákal, pokles horního víčka.

Při šilhání dochází k utlumování přenosu obrazu z vychýleného oka, obraz je vnímán jen nešilhajícím okem a vyřazené oko se přestává vyvíjet.

V přítomnosti refrakčních (dioptrických vad) dochází k rozvoji tupozrakosti, pokud je jedno oko více postižené než druhé. Obraz, z oka s vyšší dioptrií, pokud není vada korigována, vede k potlačení vnímání tohoto rozmazaného obrazu.

Při zákalu dochází ke snížení průhlednosti optického prostředí, což může vést k vyřazení postiženého oka z vidění.

Léčba tupozrakosti

S léčbou tupozrakosti by se mělo začít co možná nejdříve, tedy ještě před nástupem dítěte do školy. Nejlépe mezi 2.‒3. rokem. Léčba tupozrakosti v pozdějším věku nemusí být úspěšná. Důležitá je včasné odhalení tupozrakého dítěte. První vyšetření zraku se provádí v 6 měsících a zrak je následně pravidelně kontrolován. Vyšší pozornosti by se mělo věnovat šilhajícím dětem, kde je rozvoj tupozrakosti více pravděpodobný.

Při léčbě tupozrakosti se využívá těchto metod:

Zakrytí silnějšího oka, tj. použití okluzoru ‒ v tomto případě je slabé oko nuceno usilovněji pracovat, čímž se posiluje schopnost pohybu a také zaměření.
Použití kontaktních čoček a brýlí ‒ je totiž nutné korigovat rozdílné dioptrické odchylky na obou očích a srovnat je, aby obě oči viděly stejně.
Pleoptické cvičení ‒ je nutné pravidelně se slabším okem cvičit a více ho zatěžovat prací na blízko.
Operace ‒ při operační léčbě tupozrakosti se „sladí“ oční svaly.

Čím později se s léčbou tupozrakosti začne, tím pomaleji a hůře se dostavují výsledky a tupozraké oko může zůstat slepé.

Autor: Drahomíra Holmannová