Syndrom vyhoření
Vyhoření je charakterizováno jako citové a mentální vyčerpání. Název pochází z roku 1974, kdy jej poprvé použil americký psychoanalytik H. J. Freudenberger. Vyhoření vzniká jako důsledek dlouhodobě působícího stresu. Je důležité ho odlišit od deprese, „prostého“ vyčerpání. Jeho hlavním znakem je pochybování o smyslu své práce.
Další názvy: burnout, syndrom vyhasnutí, syndrom vyhaslosti, syndrom vyprahlosti
Příznaky
Diagnóza
Koho nejčastěji postihuje?
Nejčastěji postihuje lidi v pomáhajících profesích – sociální pracovníky, lékaře, učitele, psychology, právníky, telefonní operátory aj. Predispozici pak mají navíc lidé, kteří jsou přecitlivělí, perfekcionističtí, workoholici, samotářské typy, lidé, kteří neumí říct ne aj.
Příznaky syndromu vyhoření
Emoce a postoje:
- skleslost, sklíčenost
- popudlivost
- podezíravost
- pocit bezmoci
- nechuť k životu a práci
- deprese až sebevražedné myšlenky
- cynismus
- nesoustředěnost a zapomínání
- konfliktnost, hádavost
- izolace, stažení se do sebe
- omezení kontaktů s lidmi
- útěky do fantazie
- záchvaty pláče
- pocit nedostatečného ocenění aj.
- požívání návykových látek
Fyzické projevy:
- únava
- potíž se spánkem
- nechuť k jídlu nebo naopak
- bolesti hlavy, žaludku
- dechová tíseň
- vysoký krevní tlak aj.
Průběh syndromu vyhoření
Syndrom vyhoření není jednorázová záležitost, ale pomalý a dlouhodobý proces o několika fázích – nejprve je počáteční nadšení následované stagnaci a vystřízlivěním, frustrací, apatií, a nakonec se rozvine syndrom vyhoření.
Léčba syndromu vyhoření
Léčba vyhoření je dána podle osobnosti člověka. Mnohdy je nutné navštívit psychologa či psychiatra. Doporučením pak je zrevidovat žebříček hodnot, nalézt své rezervy, silné stránky, snížit nároky na sebe, udělat nové plány, najít smysl života a své práce, změnit zaměstnání. Je vhodné odpočívat, věnovat se sám sobě, svým koníčkům.
Prevence
Důležité je umět „vypnout“, naučit se psychohygieně, mít sociální vazby a koníčky. V práci je pak dobré si ji zorganizovat, nebrat více úkolů, než zvládneme.
Autor: Drahomíra Holmannová
