Perikarditida
Perikarditida (lat.Pericarditis) je zánětlivým onemocněním osrdečníku (perikardu), což je vazivový vak obklopující srdce. Probíhá jako akutní zánět s tvorbou výpotku anebo jako chronický zánět spojený s fibrózou perikardu.
Latinsky: Pericarditis
Další názvy: zánět osrdečníku
Příznaky
Týká se části těla
Diagnóza
Popis osrdečníku
Osrdečník se skládá ze dvou listů a během vývoje kuželovitého vaku přiléhajícího na specifickou oblast bránice se uzavírá. Uvnitř vaku se nachází srdce s malým obsahem vazké tekutiny, která pomáhá usnadňovat pohyb tohoto orgánu.
Perikard má mnoho funkcí, kterými jsou zejména:
- udržování srdce v poměrně fixované poloze,
- ochrana srdce před infekcí,
- minimalizace tření mezi srdcem a okolními strukturami,
- usměrňování gravitační síly působící na srdce,
- usnadnění plnění arterií krví,
- zabránění nadměrnému roztažení (dilataci) srdce,
- působení na tlakově objemové vztahy srdečních dutin.
Z uvedeného tedy vyplývá, že perikard je velmi důležitá struktura. Většina nemocí postihujících perikard je druhotného (sekundárního typu), což znamená, že nejdříve (primárně) je postiženo srdce včetně okolních orgánů anebo je systémovou chorobou postiženo tělo a perikard je postižen až druhotně, tedy jiným primárním onemocněním.
Klasifikace perikarditidy
Onemocnění dělíme na akutní, chronické (příznaky trvající déle než 3 měsíce) a konstriktivní. Akutní perikarditidu dělíme dále na:
- Suchou (fibrinózní) – projevy jsou bolest na hrudníku,EKG změny, perikardiální třecí šelest
- Exsudativní – dochází k tvorbě a výpotku, který je diagnostikován echokardiograficky.
Příčiny vzniku
Perikarditidu způsobuje celá řada faktorů, ale zásadní je patologická reakce perikardu na tyto faktory. Perikard může reagovat nahromaděním tekutiny ve svém vaku nebo dojde k jeho zánětu.
Příčiny vzniku perikarditidy jsou buď infekční, nebo neinfekční. Původce onemocnění ovlivňuje také typ výsledného zánětu, jehož původci jsou autoimunitní, virové, bakteriální, nádorové a navíc i tuberkulóza.
- Viry - echoviry, coxsackie A nebo B, virus spalniček a chřipky, RSV, SARS-CoV-2, HIV, virus hepatitidy A/B/C, cytomegalovirus,
- Bakterie – streptokoky, stafylokoky, pneumokoky, gramnegativní bakterie,
- Mycobacterium tuberculosis - většinou v rozvojových zemích, relativně vysoké riziko rozvoje konstriktivní perikarditidy,
- Parazité a mykotická agens – Candida, Histoplasma, Toxoplasma, Entamoeba,
- Akutní infarkt myokardu - buď ve formě pericarditis epistenocardiaca (fibrinózní exudát nad ložiskem infakrtu, u zhruba 5 % infarktů myokardu), nebo Dresslerova syndromu (taktéž nad ložiskem infarktu, vzácné, zřejmě v důsledku autoimunitní reakce vůči myokardiálních antigenům,
- Autoimunitní onemocnění - post mortem až u 50 % s revmatoidní artritidou, velmi časté také u SLE, sarkoidóza, sklerodermie, nespecifické střevní záněty, vaskulitidy atd.,
- Nádorová onemocnění - až 7 % pacientů s akutní perikarditidou trpí nerozpoznanou malignitou zpravidla jako následek metastatického rozsevu karcinomů prsu, plic, leukémie, melanomu a lymfomů,
- Pooperační příčiny– intervenční kardiologické zákroky, postperikardiotomický syndrom
- Posttraumatická příčina - trauma hrudníku.
Vyšetření
U všech pacientů s akutní perikarditidou musí být proveden RTG hrudníku, EKG a transtorakální ECHO vyšetření, což je vyšetření pomocí sondy přes hrudní stěnu. Dále se k vyšetření používají zobrazovací metody, jako je CT hrudníku nebo MRI srdce, a u pacientů s konstruktivní perikarditidou se pro posouzení kalcifikace a tloušťky perikardu provádí pokaždé alespoň jedno z těchto vyšetření (většinou CT). Katetrizaci je indikována v případě, že zobrazovací metody nedokázaly diagnostikovat konstrikci zcela jednoznačně.
Příznaky perikarditidy
Typickým příznakem je bolest na hrudi vystřelující do levé horní končetiny a někdy i do čelisti a při nádechu a vleže se zhoršuje. Pálivou, ostrou a tlakovou perikardiální bolest zmírňuje poloha v lehkém předklonu. Ostatní příznaky nejsou specifické a mohou být ovlivněny nedávno prodělanou infekcí, která se projevuje zvýšenou teplotou až horečkou, bolestmi břicha, tachykardií a kašlem. Jinak dominují projevy pravostranného srdečního selhání a bolest na hrudi nemusí pacienti ani popisovat.
Jestliže není perikardiální výpotek příliš velký, pak je pro perikarditidu slyšitelný typický perikardiální třecí šelest, avšak při nahromadění většího obsahu tekutiny jsou srdeční ozvy naopak zeslabené.
Léčba
Léčba výpotku nebo jakékoliv jiné tekutiny se léčí evakuační punkcí, při které se nabodne stěna perikardu a obsah se odsaje.
Při léčbě zánětu se postupuje dle příčin onemocnění:
- Akutní perikarditidy jsou léčeny antikoagulancií neboli tzv. pelentanizací, zatímco suché perikarditidy pouze léky proti bolesti. Produkce zánětlivého výpotku se tlumí kortikosteroidy.
- U konstriktivní perikarditidy a nádorovém postižení perikardu se léčba provádí chirurgickým zákrokem.
- U infekcí je nezbytné podávat patřičné látky působící proti mikroorganismům, jako jsou bakterie, viry, a paraziti.
