Opičí neštovice
Opičí neštovice jsou infekčním onemocněním, které je způsobeno virem opičích neštovic. Tento druh viru se řadí do podskupiny virů čeledi Poxviridae zvané Orthopoxvirus. Vyskytuje se jak u některých druhů zvířat, tak i u některých lidí. Zvířecí rezervoár viru opičích neštovic není sice znám, ale existuje podezření, že na přenosu mají zásadní podíl afričtí hlodavci.
Další názvy: monkeypox, Affenpocken
Příznaky
Týká se části těla
Diagnóza
Název „opičí neštovice“ původně pochází z prvních zaznamenaných případů onemocnění u zvířat v roce 1958, kdy byla objevena dvě ohniska u opic chovaných pro výzkum. Virus se však na člověka z opic nepřenesl a opice vlastně ani nejsou hlavními přenašeči onemocnění. Časová prodleva mezi nákazou a prvními příznaky je 10 dní, přičemž příznaky přetrvávají 2 až 4 týdny. Větší počet infikovaných dětí byl zaznamenán v USA roku 2003, kdy asi 20 % z nich trpělo závažnými komplikacemi, ale nezemřelo ani jedno.
Historie
Opičí neštovice nejsou novým onemocněním, protože první prokázaný případ u člověka byl v roce 1970. V tomto roce byl virus separován od dítěte podezřelého na neštovice v Demokratické republice Kongo. Je nepravděpodobné, že nastane další pandemie opičích neštovic, avšak kvůli nemoci COVID-19 jsou obavy z dalšího závažného propuknutí pochopitelné. I když jsou opičí neštovice vzácné a většinou mírné, mohou stále potenciálně vyvolat závažné onemocnění.
Přenos nákazy
Přenos opičích neštovic je náhlý a rychlý, pandemie by se však již opakovat neměla. Inkubační doba je 6 – 16 dní, ale může trvat až 21 dní.
Virus opičích neštovic se může přenést zvířecím kousnutím, manipulací s masem volně žijících zvířat, kontaktem s tělesnými tekutinami, kontaktem s nakaženou osobou nebo kontaminovanými povrchy. Obvykle je virus rozšířen hlavně mezi africkými hlodavci. Diagnóza nemoci se provádí pomocí testu na přítomnost DNA viru v lézi. Typicky se virus může do těla dostat buď vdechnutím, poškozenou kůží, nebo sliznicí v nose, očích a ústech.
Vědci mají za to, že přenos z člověka na člověka probíhá spíše vdechováním velkých respiračních kapiček, nežli přímým kontaktem s tělními tekutinami či nepřímým kontaktem přes oblečení.
Projevy onemocnění
První projevy tohoto onemocnění zahrnují bolest hlavy a svalů, horečky, únavu a zduření mízních uzlin. K těmto projevům se postupně přidává vyrážka ve formě puchýřků a pak stroupků. Množství puchýřků se může pohybovat od několika až po tisíce. Vyrážka může být silně svědivá či bolestivá a prochází vývojem. Její závěrečnou fází jsou strupy, které nakonec odpadnou, avšak mohou po sobě zanechat jizvy.
Příznaky opičích neštovic
U lidí jsou příznaky opičích neštovic podobné jako u pravých neštovic, ale jsou mírnější. V rozmezí 1 až 3 dnů po propuknutí horečky se u pacienta objeví klasická vyrážka (neštovice), často začínající na obličeji a ta se pak šíří na další části těla, hlavně na dlaně a chodidla. Vyrážka má různé fáze vývoje a může se podobat planým neštovicím nebo dokonce syfilis. Onemocnění trvá obvykle 2 až 4 týdny a pak se většina lidí uzdraví. Africké studie prokázaly výši úmrtnosti asi 3,6 %, ale u osob, které nebyly vakcinovány proti pravým neštovicím, může dosáhnout až 10 %. Vyšší úmrtnost na nemoc hrozí dětem a mladým dospělým a komplikace mohou opičí neštovice vyvolat také v době těhotenství. Vážným až fatálním průběhem nemoci jsou ohroženi zejména jedinci s oslabenou imunitou.
Léčba
V současnosti neexistuje na toto onemocnění bohužel žádná specifická léčba. Na potírání opičích neštovic je však možné použít očkování, antivirotika (například Tecovirimat) nebo protilátky (Vaccinia imunoglobulin - VIG) z krve jedinců, kteří podstoupili očkování proti pravým neštovicím.
Vakcíny a léčba
Léčba opičích neštovic je v první řadě zaměřena na zmírnění projevů nemoci. Důkazy naznačují, že vakcína proti neštovicím může podpořit předcházení infekci opičích neštovic a omezit závažnost příznaků. Jedna vakcína známá jako Imvanex nebo Imvamune je v USA licencována k prevenci opičích a pravých neštovic.
Také vakcinace po kontaktu s virem může pomoci zredukovat pravděpodobnost vzniku závažného onemocnění. CDC v současné době doporučuje očkování proti neštovicím jen u lidí, kteří byli nebo s nejvyšší pravděpodobností budou opičím neštovicím vystaveni.
Pokud je v zemi možné, opatřit si vakcíny proti pravým neštovicím, mělo by být po posouzení poměru rizika a přínosu zváženo očkování vysoce rizikových osob. U závažných případů se dá uvážit léčba registrovaným antivirotikem, je-li lék v zemi dostupný. K léčbě se používají různá antivirotika, zejména Tecovirimat.
Riziko nákazy v Evropě
V posledních letech se opičí neštovice začaly objevovat i mimo endemické oblasti Afriky, včetně Evropy. V roce 2022 byl zaznamenán významný nárůst případů opičích neštovic v několika evropských zemích, což vedlo k rychlé reakci zdravotnických orgánů. Přestože se jedná o virové onemocnění s poměrně nízkým rizikem šíření ve srovnání s některými jinými infekčními nemocemi, objevily se případy komunitního přenosu, což vyvolalo obavy z potenciálního šíření v populaci.
Zvýšené riziko se týká především osob, které mají úzký fyzický kontakt s nakaženými, včetně zdravotnického personálu nebo lidí, kteří cestovali do oblastí s vyšším výskytem onemocnění. Evropské země, včetně České republiky, zavedly preventivní opatření, jako je dohled nad kontakty nakažených osob, izolace infikovaných a doporučení očkování pro vysoce rizikové skupiny.
Navzdory těmto případům je riziko rozsáhlé epidemie v Evropě stále nízké. Díky dostupným vakcínám, antivirotikům a efektivním systémům zdravotního dohledu jsou evropské země dobře vybaveny k tomu, aby zvládly případné šíření onemocnění a ochránily své obyvatelstvo.
Prevence
Onemocnění je možné předcházet očkováním proti pravým neštovicím. Jeho účinnost je v Africe dokázána minimálně z 85%. Takto očkováni jsou v České republice jen lidé narození před rokem 1980, neboť tehdy se po eradikaci pravých neštovic kvůli silnějším vedlejším účinkům přestalo očkovat plošně. V roce 2022 jsou tedy ohroženi všichni neočkovaní proti pravým neštovicím, což jsou lidé mladší než 42 let. K obnovení plošného očkování prozatím nejsou žádné dostatečné důvody.
Obecně je jako prevence v oblastech s aktivní cirkulací viru doporučováno omezení kontaktu se zvířecími rezervoáry a všemi předměty, které byly potenciálně nemocným zvířetem kontaktovány.
Autor: Lenka Klabochová
