Narkolepsie

Narkolepsie je chronická neurologická porucha, u níž je zvýšená denní spavost, neboť mozek špatně reguluje spánkový cyklus. Narkolepsií trpívají spíše dospělí, u dětí bývá diagnostikována výjimečně.

Další názvy: DMS, Syndrom Daniela Merricka, imperativní spavost, dyssomnie

Příznaky

agresivita nadměrná spavost ztráta svalového napětí

Týká se části těla

Centrální nervový systém Mozek

Diagnóza

G474

Vznik narkolepsie

Jedná se o degenerativní onemocnění centrální nervové soustavy, kdy dochází k postižení hypokretinových neuronů v hypothalamu. Onemocnění má patrně i dědičný podklad. Existuje však i možnost, že je nemoc způsobena autoimunitním zánětem, který může vzniknout po proběhlé infekci.

Příznaky provázející narkolepsii

Aby mohla být určena diagnóza narkolepsie, musí být příznaky přítomné déle než 3 měsíce.

Jedná se o:

Samovolné usínání bez toho, aby předcházel pocit únavy. Nemocný usne během hovoru, činnosti.
Objevení pocitu únavy jako po probdělé noci.
Kataplexie, což je stav, kdy dochází k náhlé ztrátě svalového tonu, napětí, což se stává nejčastěji při nějakém silnějším podnětu, zážitku, např. radostném, bolestivém. Dojde k uvolnění svalů, pokud je celkové, následuje pád. Mohou se však uvolnit jen některé svaly, takže člověk upustí věc, kterou držel v ruce, podklesne v kolenou atd. Toto se může dít při plném vědomí narkoleptika.
Spánková obrna se objevuje po probuzení, kdy je přítomná paralýza, která zabrání narkoleptikovi provést jakýkoli pohyb.
Hypnagogické halucinace ‒ sny jsou velmi těžko odlišitelné od skutečnosti.
Automatické chování je charakterizováno jako krátká epizoda spánku, kdy člověk spí, ale tělo setrvačně vykonává započaté pohyby.
Periodické pohyby končetin ve spánku.
Nespavost s neklidem v noci.

Výše uvedené příznaky silně ovlivňují život pacienta. U narkoleptiků je omezená pracovní výkonnost, tím i možnost pracovního uplatnění. Nemocní se také setkávají s nepřijetím. Jejich obtíže jsou zlehčovány, mají sklon k depresím či obezitě.

Narkoleptici si musí stále dávat pozor při různých činnostech a měli by se jim dokonce vyhýbat, např. vaření, práci ve výškách či řízení automobilu.

Určení diagnózy narkolepsie

Diagnostika narkolepsie se zakládá na provedeném polysomnickém vyšetření, tj. polysomnografii, která se provádí ve spánkových centrech. V průběhu vyšetření se testuje průměrná doby usnutí a REM fází.

Provádí se též laboratorní rozbory mozkomíšního moku na přítomnost hypokretinu, či genetické vyšetření. Tato vyšetření však nejsou prováděna u nás v republice.

Léčba narkolepsie

Léčba se zakládá hlavně na ovlivnění spavosti, proto se narkoleptikům podávají centrální stimulancia, např. metyldenidat, či psychostimulancia.

Kataplexii, spánkovou obrnu a hypnagogické halucinace je možné zmírnit užíváním tricyklických antidepresiv a také antidepresiv zpětných vychytávačů serotoninu SSRI.

Vhodná je též nefarmakologické léčba. Uplatňuje se behaviorální terapie, kdy nemocní trpící narkolepsií nacvičují poznání příchodu spánku, aby jej dokázali kontrolovat a raději se vědomě vyspali, než upadli do nechtěného spánku. Naučí se též zlepšit spánkové návyky a noční spánek.

Prevence

Prevence v tomto případě neexistuje. Vzniku nemoci nejde předejít. Důležitou roli tak hraje časná diagnostika a zahájení léčby.

Autor: Drahomíra Holmannová