Edém mozku
Edém mozku (lat. oedema cerebri) neboli také mozkový otok je otokem vznikajícím v důsledku zvýšené hladiny vody a sodíku v mozkové tkáni. Otok mozku pak tlačí na lebeční kost, čímž utlačuje neurony a gliové buňky.
Latinsky: oedema cerebri
Další názvy: otok mozku
Příznaky
Týká se části těla
Diagnóza
Zvýšení objemu mozkové tkáně může nastat také v důsledku zvětšené cévní náplně tzv. hemodynamickým zduřením. Jiné oteklé orgány či tkáně se mohou celkem volně zvětšovat, zatímco mozek je pevně uzavřen v lebce, a proto hrozí při jeho otoku nebezpečné zvýšení nitrolebečního tlaku.
Příčiny vzniku
Příčin vzniku je celá řada, neboť mozek reaguje otokem na téměř jakékoliv poškození, a proto se může objevit i u těžších úrazů mozku. Doprovází také mozkové infekce a vyskytuje se kolem ložisek mozkových příhod, nádorů a metastáz mozku. K otoku může dojít také u obstrukčního hydrocefalu, při kterém je narušen odtok mozkomíšního moku. Mozkový edém mohou způsobit i nemoci, které v mozku primárně nevznikají.
Neurologické příčiny
- mozkové nádory,
- ICMP (ischemická cévní mozková příhoda),
- nitrolební krvácení,
- encefalitis, meningitis,
- další mozkové infekce (TBC, cysticerkóza, toxoplazmóza).
Další příčiny
- diabetická ketoacidóza,
- kóma při laktátové acidóze,
- maligní hypertenze,
- hypertenzní encefalopatie,
- fulminantní virová hepatitida,
- hepatální encefalopatie,
- Reyův syndrom,
- intoxikace,
- hyponatremie,
- edém mozku při výškové nemoci,
- abusus opioidů.
Příznaky mozkového edému
Malý edém se nemusí zpočátku nijak projevit, ale jinak dochází ke klasickým příznakům nitrolebního přetlaku, kterými jsou především bolesti a motání hlavy, nevolnost, zvracení a nejrůznější neurologické poruchy. Největším rizikem je však to, že se pod vzniklým tlakem mozek a prodloužená mícha vtlačí do otvoru ve spodině lebeční. Tlak okrajů tohoto otvoru pak vážně poškodí životně důležitá centra mozku, člověk ztrácí vědomí a následně umírá.
Léčba
V terapii je uplatňována antiedematózní farmakologická léčba manitolem, hypertonickým roztokem NaCl, dexametazonem případně zevní dekomprese a kraniotomie. Léčba se zaměřuje hlavně na řešení příčiny včetně léčebného řešení intrakraniálního tlaku. V tomto případě je však nutné dbát na udržení dostatečného perfúzního tlaku, což je tlak, pod kterým protéká krev či jiná tekutina určitou oblastí.
Pacient bývá často hospitalizován na monitorovaném lůžku, na kterém je ukládán do polohy se zvýšenou hlavou, a jsou mu podávány výše uvedené léky. Pokud však situaci nelze pomocí léků kontrolovat, provádí se chirurgický zákrok, který je znám jako dekompresní kraniektomie. Při tomto zákroku je odstraněna část lebky, aby se nitrolební tlak zredukoval.
Autor: Lenka Klabochová
