Collesova zlomenina
Collesova zlomenina je jednou z nejčastějších zlomenin horní končetiny. Konkrétně se jedná o zlomeninu dolního konce vřetenní kosti s ohnutím dlaně směrem nahoru (v tzv. dorzální flexi).
Příznaky
Týká se části těla
Diagnóza
Nejčastěji se vřetenní kost láme asi 2,5 cm před spojením kloubů se zápěstními kůstkami (odb. radiokarpální skloubení). Collesova zlomenina může zasahovat až do kloubní štěrbiny a navíc se může skládat z několika úlomků.
Příčiny a výskyt zlomeniny
Hlavní příčinou Collesovy zlomeniny je jakýkoliv pád na nataženou dlaň. V tomto případě nedokáže vřetenní kost absorbovat při nárazu vznikající značné síly a tak dochází k fraktuře a dorzální flexi.
Collesova zlomenina vzniká v důsledku zranění při pádu na tvrdý povrch. Lidé si instinktivně chrání hlavu a trup a při pádu nastaví předloktí tak, aby pád co nejvíce zmírnilo, ale vzniklé síly přitom tak jako tak nejvíce ovlivní právě vřetenní kost, která se může jejich působením zlomit.
Riziko vzniku zlomeniny je mnohem vyšší u osob nad 50 let (zejména u žen) a u jedinců trpících osteoporózou. Tyto fraktury vznikají často i u dospívajících v období puberty, kdy je mineralizace jejich kostí snížená.
Collesova fraktura představuje zhruba 1/6 všech úrazů, kvůli kterým postižení vyhledají ošetření buď na ortopedické, nebo traumatologické ambulanci.
Příznaky Collesovy zlomenina
Stejně jako tomu i u jiných typů zlomenin, je hlavním příznakem Collesovy zlomeniny bolest předloktí, doprovázená zarudnutím tkání, otokem a omezením hybnosti zápěstí a předloktí. Jestliže došlo k poranění či podráždění nervových struktur, může se objevit také pocit brnění v prstech nebo v dlani ruky. Na předloktí se celkem rychle může vytvořit i velmi rozsáhlá modřina a při dotyku nebo ohybu v místě fraktury dochází i k relativně velké bolestivosti.
Diagnostika
Potvrzení na přítomnost Collesovy zlomeniny lze zpočátku získat z anamnézy o nedávném pádu na předloktí a výrazné bolestivosti v této oblasti při fyzikálním vyšetření.
Ke stanovení definitivní a správné diagnózy Collesovy zlomeniny však slouží především zobrazovací metody, jako je rentgenový snímek nebo CT. Z rentgenového snímku je možné určit, zda se jedná o stabilní nebo nestabilní Collesovu frakturu. Je však nutné provést také důkladné vyšetření hybnosti končetiny a odhalit tak i eventuální poranění nervů a cév.
Léčba
Léčba se většinou provádí konzervativně bez chirurgického zákroku. V takovém případě je základem léčby repozice úlomků, kdy se tyto úlomky narovnají v lokálním umrtvení do původní polohy. Následně se provede fixace předloktí sádrou, aby mohlo dojít ke zhojení fraktury ve správném postavení. K operačnímu řešení se přistupuje jen v případě vážnějších komplikací, otevřených zlomenin nebo narušení zápěstního kloubu.
Komplikace
Nejčastější komplikací Collesovy zlomeniny je omezená hybnost zápěstí a jeho ztuhlost. Ve většině případů však tyto obtíže odezní do jednoho až dvou měsíců po sejmutí sádrové dlahy.
Mezi další komplikace patří mimo jiné:
- Kompartment syndrom – jedná se o bolestivý stav vznikající při abnormálním tlaku na svalové struktury.
- Paréza (obrna) nervus medianus - může vést ke zhoršení hybnosti ruky a prstů
- Pakloub – v tomto případě se odlomené kostní fragmenty nezhojí a tak mezi nimi zůstane trvalá mezera.
- Syndrom karpálního tunelu - vzniká při kompresi (stlačení) nervů v karpálním kanálu. Vyznačuje se bolestí, brněním a slabostí ruky a prstů.
- Sekundární (poúrazová) artróza zápěstí – projevuje se otoky, bolestí a zhoršením hybnosti postižených kloubů.
- Ruptura (prasknutí) šlachy dlouhého natahovače palce - tento sval udržuje protilehlé postavení palce proti prstům a při jeho poranění dochází k výraznému zhoršení kvality úchopu.
Rehabilitace
S rehabilitací se začíná hýbáním prsty a ramenním kloubem. Při cvičení prsty je nutné zohlednit, jaké pohyby sádra dovolí. Vhodným cvičením je mačkání malého molitanového míčku. Po odstranění sádry je třeba přihlédnout k tomu, že dlouhodobé znehybnění vyvolalo ochabnutí svalů, nervů, cév, a že se může objevit i bolest apod. Důležité je začít pouze jednoduchými pohyby a postupně zvětšovat náročnost jednotlivých cviků. Zpočátku rehabilitace bývá cvičení bolestivé a na tuto bolest je nutné být připraven, avšak ta se za několik minut po ukončení cvičení utiší. Rehabilitaci usnadňují koupele, vířivka a další metody.
Autor: Lenka Klabochová
