Zápach z úst
V případě nepříjemných sdělení se lidé chovají rozpačitě. A co teprve když jde citlivější téma, jako je například zápach z úst. Právě k němu přistupují lidé vyhýbavě. Zápach z úst vnímají lidé jako společenský prohřešek. Přitom nelinoucí vůni z úst může způsobit jistý druh jídla nebo přílišná konzumace alkoholických nápojů. Za zápachem z úst může klidně stát také nadměrné kouření tabáku. Anebo může fakticky jít o vážný zdravotní problém. Tím může být kupříkladu paradontóza.
Další názvy: halitóza
Nemoci s tímto příznakem
Týká se části těla
Diagnóza
Příčiny zápachu z úst
Zápach z úst se v odborných kruzích nazývá halitóza. Tímto problémem trpí asi čtvrtina světového obyvatelstva. Ústní dutina je domovem nejrůznějších mikroskopických bakterií, které zde přežívají díky ulpívajícím zbytkům jídla a taktéž i odumřelým bílkovinám ze sliznic. Bakterie tu mají příhodné podmínky pro rozmnožování a stojí za bouřlivými reakcemi, jejichž výsledkem jsou pak nelibě páchnoucí látky, jako jsou sloučeniny síry či organické kyseliny.
Zápach z úst může mít krátkodobý charakter. V praxi to znamená, že lidský dech se v průběhu dne od hodiny k hodině mění. Tato proměnlivost závisí hodně na tom, co lidé zrovna konzumují. Jaké je v ústech produkce slin. Zda osoba zrovna netrpí údajným pocitem sucha v ústech. Zda jedinec dodržuje pravidelný pitný či stravovací režim. Zda člověk není zrovna nemocný nebo jeho péče o ústní dutinu je dostatečná.
Druhou možností je pak dlouhodobý zápach a za jeho původem může klidně stát např. svalový orgán, měkká žlázovitá tkáň, gingiva, tvrdé útvary v dutině ústní či další zdravotní obtíže mimo ústní dutinu.
Diagnostika
První kdo zápach úst může u pacienta diagnostikovat je sám praktický zubní lékař, potažmo dentální specialita. V ordinaci probíhá tzv. subjektivní vyšetření. Obvykle pacient dýchá na lékaře z určité vzdálenosti. Podle toho se samozřejmě stanoví míra závažnosti. Před tímto vyšetřením nesmí pacient jíst ani pít. Upozorněn je také na řadu dalších zákazů. Před tím než toto vyšetření člověk absolvuje, provede stomatolog u něj velice podrobnou anamnézu. Lékař se pídí po sebemenší maličkosti. Zajímat jej budou převedším stravovací návyky, momentálně užívané léky a veškeré zlozvyky pacienta.
Lepší diagnostika zápachu úst se provádí za pomocí přístrojů. Pacient může být podroben i dalším vyšetřením.
Léčba a prevence zápachu z úst
Odborníci doporučí pacientovi, aby dodržoval správnou ústní hygienu. K tomu mu mohou dopomoci i širokospektré roztoky s aktivní složkou chlorhexidin. Tento druh přípravku se aplikuje pouze omezenou dobu. Jeho delší užívání může spíše uškodit ústní dutině. Výtečné jsou ústní vody s účinnou složkou aminfluoridu v kombinaci fluoridem cínatým. Za zmínku stojí také ústní vody obohacené o chlorid zinečnatý.
Bezvadné jsou také žvýkačky bez cukru, díky nimž je náš dech opravdu svěží. Lidé se zápachem z úst by měli vyřadit z jídelníčku aromatičtější jídla a pít místo sladkých nápojů jenom čistou vodu. Těmto jedincům nezbývá než se zaměřit na lehce stravitelné potraviny, které napomáhají k optimálnímu trápení. Jedná se o potraviny obohacené buďto o trávící enzymy anebo o probiotické kultury. První skupinu tvoří jistý druh ovoce, listová zelenina, kvašená zelenina, včelí produkty, kvašené mléčné nápoje a široká škála přírodních produktů. Na trhu lze sehnat preparáty se základnými trávícími enzymy. Tyto doplňky stravy jsou volně prodejné v lékárnách.
Z ovoce jmenujme ananas, papáju, avokádo, kiwi či stolní hroznové víno. Ananas preferuje tropické až teplejší subtropické podnebí. Rostlině ananasu se velmi daří jak v jejím tradičním prostředí, tak i ve stísněných podmínkách. Proto se dá pěstovat i v květináči. Tento druh rostliny se vyznačuje pevným a krátkým stonkem. Plod ananasu vyrůstá vzhůru a má oválnou či válcovitou podobu. Z plodu ananasu se konzumuje pouze jeho vnitřní část. Tu tvoří až devadesát procent vody. Dále jsou zde zastoupeny látky, jako jsou například sacharidy, vlákniny, vitamíny, minerály atd. Součástí ananasu je enzym bromelin, který se efektivně podílí na odbourání bílkovinné složky. Oborníci na stravu doporučují toto ovoce konzumovat několik minut před podáváním jídla.
Papája je zajímavé exotické ovoce, které svým tvarem připomíná spíše unikátní hrušku či tykev. Pro tuto teplomilnou rostlinu jsou příhodné podmínky právě na plantážích. Krom tropických oblastí se papája dá pěstovat v našich končinách (ve sklenících i bytových podmínkách). Toto ovoce je možné konzumovat jak v syrovém, tak i ve vařeném stavu. Zajímavé je, že papája je bohatá na živiny a jiné prospěšné látky. Navíc rostlina obsahuje enzym papain, který napomáhá štěpit složitější řetězce proteinů.
Za superpotravinu lze považovat avokádo. Zralý plod je plný vitamínů, minerálů, antioxidantů a vlákniny. Jeho součástí jsou i enzymy chitinasy. Avokádo roste na stromě zvaném hruškovec přelahodný. Tento ovocný strom lze nejčastěji spatřit v tropických a subtropických končinách. Avokádo se dá vypěstovat i v našich domácích podmínkách. Toto ovoce je skvělé pro studenou kuchyni. Nicméně lze ho i tepelně upravovat. Ovšem tady pozor, aby nám při tomto zpracování nezhořklo.
Kiwi původně pochází z nejlidnatějšího státu světa. Tím je Čína. Odtud tato popínavé rostlina byla dovezena na ostrov v jihozápadní části Tichého oceánu. Následně se vyšlechtěné odrůdy rozšířily i do dalších zemí. Plod kiwi je známý tím, že obsahuje velké množství životně důležitého vitamínu. Nechybí tu specifický enzym actinidin, hořčík, draslík, vláknina, vitamín E, A, D a B. S kiwi lze vykouzlit nejrozmanitější lahodné saláty.
Hroznové stolní víno vyniká dlouhými špičatými bobulemi. Tyto odrůdy mají sladkou a pevnou dužinu. V hroznech se skrývají cukry (glukóza a fruktóza), organické kyseliny, minerální látky, bílkoviny, některé vitaminy, fenolické látky, pektiny atd.
Listová zelenina je v podstatě druh zeleniny, jenž se konzumuje v syrovém stavu. Využívají se listy nebo stopky. Ty ve skutečnosti obsahují nepřeberné množství vitamínů, enzymů, minerálů, vláknin a jiných látek. Součástí listové zeleniny je i chlorofyl. Do této skupiny se řadí nejen hlávkový, ledový, římský či kadeřavý salát, ale i rukola, špenát, trháček, čekanka, polníček, řeřicha, mangold a mnoho jiných.
Výroba zkvašené zeleniny má u nás dlouholetou tradici. V některých rodinách tímto způsobem uchovávají širokou škálu zeleniny od bílého zelí, mrkve, cibule a cukety přes ředkvičky a kedlubny až po červenou řepu. Zkvašená zelenina si velmi dobře uchová zdraví prospěšné látky. Ty dokážou povzbudit funkci trávicího systému a velkou měrou se také podílí na aktivizaci imunity.
Včelí pyl je přírodním produktem, jenž se právě liší místem sběru. Z tohoto důvodu existuje hned několik kvalitních pylů. Lidé si mohou koupit jeden z nejkvalitnějších druhů pylu. Jde o tzv. květový pyl, v němž jsou zastoupeny aminokyseliny, enzymy, stopové prvky a jiné potřebné živiny. Na prodej je i pyl s medem, pyl s medem a mateří kašičkou nebo květový pyl rouskovaný. Tyto produkty mají pozitivní vliv na krevní tlak, žlučník, horní cesty dýchací, nervovou soustavu, zažívací trakt, cholesterol, ekzémy a vyrážky apod.
Nepasterizovaný med je úžasná medicína, které dodává našemu organismu nepostradatelné a zdraví prospěšné látky.
Kvašené mléčné nápoje jsou osvěžující, velmi zdravé a připravují se z kvalitního mléka a jedinečné přísady v podobě bakterií. Přitom tyto ingredience mají zásadní význam pro náš organismus. Proto odborníci došli k překvapivému zjištění, že příznivé účinky mléčných bakterií se v těle projeví až pravidelnou denní konzumací těchto výrobků.
V žebříčku nejznámějších probiotických potravin se objevují jogurty, acidofilní mléka, kefíry, podmáslí, některé druhy sýrů, kyselé zelí, formy fermentovaného čaje i fermentované sójové výrobky. Na pultech lékáren jsou k mání také balení probiotik v podobě tablet, kapslí či sirupů. Ty mohou obsahovat nejrozmanitější užitečné bakterie, jako je kupříkladu lactobacillus acidophillus.
Bylinky proti zápachu z úst
Osvědčeným řešením jsou i mátové čaje. Máta je aromatická bylina, které se velmi daří ve vlhkých půdách. Tato rostlina má ráda prosluněná stanoviště. Zpravidla nedosahuje výšky jednoho metru. Existuje hned několik druhů, ovšem v léčitelství se používá tradičně nám známá máta peprná. Tato rostlina vyniká příjemnou chutí a může se pochlubit řadou léčebných účinků. Nejenom že léčí žaludeční obtíže, ale také je skvělá na žaludeční křeče, zmírňuje bolesti žlučníku a posiluje nervovou soustavu. Je to zaručený lék na mnoho jiných neduhů. Pro mátu pernou je charakteristika mentolová složka, která stojí za chladivým efektem. Tato rostlina se ovšem vyznačuje dalšími účinnými složkami.
Lidem určitě pomůže také čaj z jalovce plodu, puškvorcového kořene a listu vachty. Tuto směs si lze zakoupit v obchodech anebo si ji lidé mohou namíchat sami doma. K přípravě čaje stačí jedna vrchovatá lžička směsi, které se přelije 250 ml vychladlou předvařenou vodou. To vše se nechá macerovat několik hodin a potom přichází na řadu převaření. Čaj se nechá pár minut vyluhovat a nakonec se scedí. Pak jej mohou lidé užívat po malých doušcích.
Plody jalovce se sklízejí na podzim. Vhodné jsou jenom plody modročerného zbarvení a je potřeba je dokonale usušit. Silice, pryskyřice, fytoncidy a glykosidy jsou hlavními složkami jalovčinky. Ty skvěle poslouží k detoxu.
Puškvorec je cenná léčivá bylinka, které se velmi dobře daří ve vlhkých a bažinatých oblastech. V léčitelství se používá jak oddenek, tak i kořen. Právě tato část je skvělá na střevní i žaludeční obtíže. Kořen puškvorce v sobě ukrývá silice, třísloviny, hořčiny, cukry, pryskyřici, cholin a fytoncidy. Výluh z této rostlinky se může samostatně užívat v kuse maximálně několik týdnů a poté se na stejný počet týdnů vysadí z pitného režimu.
Vachta je pokládána za vytrvalou bylinu, která se vyskytuje v přesně vyhraněných oblastech Evropy a Asie. Této rostlině prosívají mírně kyselé půdy s přirozenými chudými živinami. Na těchto místech slunce svítí po celý den. Z této rostliny se používají výhradně listy, které se sbírávají v průběhu celého května. Je nutné podotknout, že tato rostlina je u nás chráněná. Proto její sběr není ve volné přírodě povolen. Nicméně vachtu lze pěstovat na zahrádkách, zde se již může sklízet. Tento druh rostliny přispívá k lepšímu trávení. Samozřejmě má vynikající vliv na peristaltiku střev, příznivě také působí na tvorbu trávících enzymů apod.
Znamenitá bylinka je také šalvěj. Jde o rostlinu patřící do čeledi hluchavkovitých, jenž dorůstá výšky skoro osmdesáti centimetrů. Někteří lidé ji pěstují na zahrádce, jiní ji zase mají postavenou za oknem v květináči. V tradičným lidovém léčitelství se používá jak nať, tak i listy. Šalvěj v sobě skrývá pestrou řadu účinných látek. Namátkou jmenujme alespoň několik z nich: silice (bornyl, cineol, kafr, thujon, salviol), třísloviny, flavonoidy, hořčiny, pryskyřice, vitamíny ze skupiny B. V rámci přípravy nálevu se využívá jak sušená, tak i čerstvá šalvěj. Do hrníčku se obvykle přidají dvě lžičky nadrobno nařezané rostliny. Vše se zalije ¼ vroucí vody a nechá se čtvrt hodiny vyluhovat. Čaj z šalvěje se pije ještě vlažný.
Na zápach úst je také dobrý mateřídouškový čaj. Mateřídouška roste převážně na mírně suchých travnatých svazích. Tato rostlina se objevuje i na loukách či mezích. Jedná se o drobnou bylinu, pro kterou je typické silné aroma. Kromě éterických olejů jsou v ní zastoupeny další látky jako kyselina ursolová, hořčiny, flavony a třísloviny.
Fenykl je považován za osvěžovač dechu. Této rostlině se daří v regionu jižní Moravy. Natrefit na ni mohou lidé ve středomořských regionech, na asijském kontinentu atd. Fenykl je bohatý na vlákninu, vitamíny C a B, ale nechybí v něm ani železo, mangan, fosfor, vápník, hořčík, kyselina listová a měď. Z fenyklu se připravují voňavé odvary, nálevy či práškové konzistence. Ty prospívají lidskému tělu. Využívají se i semena, které stojí za dokonalou neutralizací jednotlivých pachů.
Se zápachem z úst také zatočí hřebíček či anýz. Jedná se ve své podstatě o velmi účinnou a zároveň levnou záležitost. Hřebíček je všeobecně známý svou osobitě nasládlou až nahořklou příchutí, taktéž i specifickou vůní. A to díky vysokému obsahu vonné látky. Tou je eugenol, což je nejvýznamnější sloučenina. Ta má prokazatelně výrazné antiseptické a lokálně anestetické účinky. Z toho důvodu je hřebíček oblíbený u řady odborníků nejenom z oblasti stomatologie. Dále pak jsou v tomto koření zastoupeny i jiné složky: flavonoidy, třísloviny, pryskyřice. Hřebíček se používá v kuchyni a kosmetice, vyrábí se z něj také hřebíčkové tinktury a oleje z hřebíčku. Toto koření s nezaměnitelnou vůní spolehlivě osvěží ústní dutinu a zklidní bolavé dásně. Žvýkání sušeného hřebíčku funguje preventivně proti paradentóze a zubnímu kazu. Samozřejmě zlepšuje i dech.
Anýz je odvěká léčivka, která se vyznačuje vynikajícím léčebným efektem. Toto koření působí dezinfekčně a antibakteriálně. Využívá se na řadu zdravotních problémů. Nicméně anýz dokáže potlačit zápach z úst. Nejenom plod, ale i další části rostliny se vyznačují opojnou kořenou vůní, ve které se snoubí jemně sladké tóny lékořice. Právě za tímto arómatem stojí hlavní složka zvaná anetol. Opomenout nelze ani oleje, bílkoviny, fytoncidy. Z usušeného anýzu se dá připravit lahodný nálev, který se během dne popíjí. Velmi časté je i žvýkání semen anýzu.
V lékárnách se dnes běžně dají sehnat rozmanité chlorofylové přípravky, které pomáhají likvidovat nepříjemný odér z úst. Vedle balení tablet a pastilek si lidé mohou zakoupit tinktury či nápoje, které jsou plné chlorofylu.
Další příčiny zápachu z úst
Zápach z úst může souviset také s problémy horních cest dýchacích. Jedná se o nejčastější onemocnění, které se nevyhýbá žádné věkové skupině. V tomto případě zápach z úst způsobují výrůstky na sliznici anebo chronické záněty dutin.
Zápach z úst mohou také vyvolat trávící obtíže. Ve většině případů jde o onemocnění horní části trávicího traktu, které se nazývá rexluxní choroba jícnu.
Některá onemocnění mohou doprovázet obtíže s nelibým dechem. Ve zkratce jde o onemocnění diabetes, jater či ledvin.
