Tularémie
Tularémie známá též jako zaječí nemoc je celosvětově rozšířené, závažné infekční onemocnění. Primárně se vyskytuje u zajíců a volně žijících zvířat a na jejím přenosu mají významný podíl klíšťata.
Příznaky
Diagnóza
Poprvé byla tularémie popsána roku 1911 ve městě Tulare v Kalifornii (odtud její název). U nás se poprvé vyskytla za druhé světové války. Člověk může být nakažen při napadení infikovaného klíštěte nebo při zpracování masa nakažených zvířat. Další možnou cestou nákazy člověka je vdechnutí prachu nebo aerosolu (seno, sláma, obiloviny) kontaminovaného exkrementy hlodavců. V České republice je ročně evidováno až 100 případů.
Původce onemocnění
Původcem tohoto onemocnění je nepohyblivá, nesporující, neobyčejně odolná aerobní koko-tyčinka druhu Francisella tularensis. Tento mikroorganismus se vyskytuje po celém světě a přežívá celou řadu měsíců v uhynulém zvířeti či v půdě. Je to vysoce virulentní patogen a k nákaze vdechnutím postačí pouze několik desítek buněk! Oprávněně tedy patří mezi vysoce rizikové agens, které by se mohlo použít na výrobu biologických zbraní šířenou vzdušnou cestou. Její nebezpečí tkví v extrémně nízké infekční dávce, ve snadném použití ve formě aerosolu, schopnosti způsobit velmi vážné onemocnění a v neléčených případech dokonce i smrt. Vnímavost proti tomuto patogenu je všeobecná a po prodělání infekčního onemocnění se vytvoří imunita, ale i tak jsou známé některé opakované nákazy.
Příčiny vzniku
K onemocnění jsou náchylní především zajíci, avšak i další volně žijící zvířata (ondatra, krtek, myš, veverka, krysa). Sáním na nemocných zvířatech se poté nakazí klíšťata a ovádi, a ti poté dále nákazu šíří. Bakterie se mohou nacházet ve všech vývojových stádiích klíšťat, ale i nemocná zvířata vylučují bakterie, a sice sekrety a exkrementy do vnějšího prostředí.
Příznaky tularémie
Příznaky onemocnění závisí na způsobu nákazy. Ale pro všechny typy nemoci je společným příznakem horečka, únava a celková slabost. Při vdechnutí bakterie jsou postiženy zejména plíce nebo také oční spojivkový vak. Při kontaktu to pak může být podkožní vazivo a kůže, dále uzliny a další vnitřní orgány. Další možnou cestou nákazy je požití kontaminované vody nebo masa, a v tomto případě pak dochází k napadení vnitřních orgánů a střev. Inkubační doba infekce se pohybuje cca mezi 4 dny až třemi týdny. Projevy onemocnění jsou velmi vážné, jsou to zejména horečnaté stavy, při kterých dochází ke zduření uzlin, vznikají léze a nekrózy jater a sleziny, navíc může toto onemocnění přejít až do chronické fáze. Pokud není toto onemocnění adekvátně léčeno, může způsobit i smrt.
Léčba
Léčba tularémie spočívá hlavně v podání účinných antibiotik, mezi které patří doxycyclin, levofloxacin, profloxacin, strapromycin a gentamycin. Podle několika studií je celá řada izolovaných kmenů náchylná k uvedeným preparátům. Ale většina klinicky izolovaných kmenů F. tularensis je k beta-laktamovým antibiotikům vysoce rezistentní, a ta se u nás právě často používají. Tento fakt musí být při volbě adekvátní terapie zohledněn.
Autor: Lenka Klabochová
