Syndrom karpálního tunelu
Příliš mnoho práce na počítači člověku zrovna neprospívá. Často navíc máme příliš vysoký stůl a špatně nastavenou židli. Vzniká tak nevhodný úhel polohy rukou, který je snad nejčastější příčinou syndromu karpálního tunelu. Touto nemocí v České republice trpí více jak 35 000 lidí.
Latinsky: syndroma canalis carpi
Další názvy: syndroma canalis carpi, úžinový syndrom, útlakový syndrom
Příznaky
Týká se části těla
Vyšetření a zákroky
Diagnóza
Dříve, než se však začneme o tomto onemocnění bavit, měli bychom si vysvětlit, co se vlastně pod pojmem karpální tunel skrývá.
Karpální tunel
Pod pojmem karpální tunel se ve skutečnosti ukrývá úzká štěrbina nacházející se v oblasti zápěstí. Tato štěrbina je ze tří stran obklopena zápěstními kůstkami a ze strany čtvrté k ní přiléhá pevný zápěstní vaz. Karpálním tunelem vede do dlaně devět šlach ohýbačů prstů a také mediální nerv (nervus medikus), který inervuje ruku, zajišťuje senzitivitu i motoriku (jemnou i hrubou) a také bohužel bývá častou příčinou bolesti.
Popis syndromu
Syndrom karpálního tunelu, který je jedním z nejčastějších útlakových syndromů, vzniká permanentním stlačení mediálního nervu čili chronickým přetěžováním zápěstí (zápěstí je dlouhodobě vystaveno tlaku). Včetně práce na počítači bývají nejčastější příčinou syndromu přetížení, úrazy, otoky šlach, kostní ostruha, dislokace či výpotkem. Jedná o jednu z nejčastějších nemocí z povolání. Nejvíce jsou syndromem postiženi klavíristi, žurnalisté či, jak již bylo řečeno, zaměstnanci pracující na PC. Při ergonomicky nevhodné poloze zápěstí dochází ke zbytnění vazu/otoku struktur v oblasti karpálního tunelu, který kryje karpální tunel, čímž dochází k utlačování nervu.
Příčinou syndromu karpálního tunelu může být i zánět žil či zánět vazů. Onemocnění se často objevuje i v období těhotenství, které je charakteristické tvorbou otoků tlačících na nervus medianus.
Rizikové faktory syndromu karpálního tunelu
Mezi rizikové skupiny patří lidé, kteří ve své zaměstnání vykonávají stále stejné a opakující se pohyby rukou a prstů. Mezi tyto skupiny patří zaměstnání pracující na stroji, na počítači, hrající na hudebním nástroji či pracující u pásu.
Včetně uvedených zaměstnání tvoří rizikovou skupinu i osoby procházející hormonálními změnami. Syndrom tedy doprovází užívání hormonální antikoncepce, menstruační cyklus, těhotenství či také menopauzu. U žen se navíc syndrom karpálního tunelu vyskytuje 4krát častěji než u mužů. Nejrizikovější skupinou jsou ženy ve věku 30 až 60 let, které navíc trpí nadváhou.
Syndrom karpálního tunelu se může projevit jako komplikace systémového onemocnění, jako jsou Raynadovy choroby, revmatoidní artritidy či diabetu. Tato choroba může být založena i na genetické predispozici v rodině.
Příznaky syndromu karpálního tunelu
Prvopočáteční příznaky, které mohou naznačovat syndrom karpálního tunelu, jsou brnění, mravenčení či pálení prstů postižené končetiny. Uvádí se, že nejčastěji dochází k projevům na palci, ukazováčku a prostředníčku. Posléze může dojít ke ztrátě kožní citlivosti a oslabení postižených prstů. Tato fáze je doprovázena velkými bolestmi, nešikovností a postupnou ochablostí svalů na předloktích.
Nepříjemné pocity a bolesti se u syndromu karpálního tunelu projevují hlavně v klidu. Často se stává, že bolesti probouzejí postiženého ze spánku a že vystřelují až do ramenního kloubu či do hlavy. Postupně se začne objevovat otok a ztuhlost zápěstí. Nemocní tak mohou mít neustále pocit oteklých prstů, přestože otok svými smysly nevnímají, neboť není viditelný. Intenzita obtíží a bolestí může i kolísat, většinou však dochází k postupnému zhoršování symptomů.
Komplikace
Jestliže se nemocný nepodrobí léčbě a nechá onemocnění postupovat, může v horším případě dojít k trvalému a nevratnému poškození nervu. Toto poškození se projeví ztrátou citlivosti a poruchou hybnosti ruky či prstů. Nejčastěji dochází k poruše hybnosti palce, který stojí proti ostatním prstům, stojí tak v pozici úchopového prstu a bez jeho funkčnosti tak dojde ke ztrátě manipulační schopnosti.
Komplikace mohou nastat i s chirurgickou léčbou. V tomto případě se však komplikace projevují velmi zřídka. Většinou dochází nanejvýš ke komplikacím přechodného charakteru, jako je otok, modřiny či bolestivost v oblasti jizvy. V horším případě může dojít k infikování rány či poškození mediálního nervu.
Diagnostika
Syndrom karpálního tunelu se diagnostikuje prostřednictvím subjektivních pocitů pacienta. Na základě pacientova vnímání jeho problémů doporučí doktor následné vyšetření ruky pomocí přístrojové elektromyografie. Pomocí EMG vyšetření neurolog změří vodivost nervů a stanoví vaši diagnózu, tedy potvrdí, či naopak vyvrátí diagnózu karpálního tunelu.
Léčba syndromu karpální tunelu
Léčbu syndromu karpálního tunelu bychom mohli dělit na dvě spolu související odvětví – jak si pomoci sám a jak probíhá lékařská pomoc. Obě dvě tyto léčby spolu úzce souvisejí. V první řadě bychom neměli zapomínat postarat se o sebe sami a v případě bolestí ruku chladit a fixovat, a to hlavně v době spánku. S návštěvou lékaře bychom však otálet neměli, neboť po dlouhém neléčeném stlačení dochází k nevratným změnám.
Aby nedošlo k trvalému poškození, měli bychom s léčbou začít co nejdříve, popřípadě problémům předejít preventivně. Pokud se začnete léčit zavčas, můžete předejít velkým problémům. Pokud má syndrom karpálního tunelu spíše chronický průběh, může trvat snaha o zmírnění problémů roky a ani tak nedojde k vyléčení. Co se samotné léčby týče, využít můžete léčbu konzervativní, či chirurgickou.
V rámci konzervativní léčby se pacienti snaží vyhnout se činnostem, které by mohly vést k přetěžování svalů zápěstí. Ze začátku je tedy potřeba změnit životní styl a začít pravidelně cvičit cviky, které přispívají k protažení svalů zápěstí. Často se nasazuje dlaha, ortéza nebo snímatelná sádra. Všechny tyto typy fixace/znehybnění ruku by měly být využívány hlavně v noci. Je také doporučováno si na otoky přikládat studené obklady, které urychlí samotné hojení. Pro zmírnění bolestí jsou samozřejmě nasazována farmaka, protizánětlivé léky s analgetickým účinkem a přípravky na uvolnění svalového spazmu. Včetně léků jsou doporučovány i vitamíny a potravinové doplňky, například vitamín B6 či bromelin. Pokud se naopak chcete otokům vyhnout, omezte například solení. Zapomínat byste neměli na fyzikální terapii, která bude probíhat pod vedením zaškoleného fyzioterapeuta. Mezi doporučené terapeutické metody patří ultrazvuk, diatermie, galvanoterapie, elektrická nervová stimulace, tělesná cvičení či hydroterapie.
Chirurgická léčba karpálního tunelu je využívána v případu, že dojde k plnému rozvinutí nemoci a konzervativní léčba nezabírá. Jde o nenáročnou operaci proříznutí příčného vazu v zápěstí a následnému uvolnění struktur uložených v karpálním tunelu. K úlevě dojde po 1 až 2 dnech. Končetinu však můžete zatížit až po 3 měsících. Na druhou stranu, operační zákrok odstraní vaše problémy trvale. Po operaci byste měli navštěvovat rehabilitace, jako je tlaková masáž jizvy, apod.
Prevence syndromu karpálního tunelu
Na závěr bychom se neměli zapomenout zmínit o možnostech prevence. S ohledem na výše uvedené informace o syndromu, který je spojený s určitými zaměstnáními, stojí za to využívat ve své práci některou z ergonomických pomůcek. Včetně podkládání předloktí byste si měli ruku pravidelně procvičovat. V každém případě léčbu syndromu karpálního tunelu nikdy neberte lehkomyslně, jde o důležitý krok, které může odvrátit nezvratné následky.
Autor: Markéta Vlková
