Růže
Růže, známá též jako erysipel je akutní lokalizovaný zánět, který postihuje kůži a vrchní části podkoží. Ačkoli je zánět lokalizovaný, může způsobit celkové obtíže.
Latinsky: Erysipelas
Další názvy: erysipel, streptokoková infekce
Příznaky
Týká se části těla
Diagnóza
Výskyt
V naší zemi se objevuje ročně cca 200 případů na 100 000 obyvatel. Nejčastěji se s růží setkáváme u osob oslabených – po nemoci, po traumatu, podchlazení. Další rizikovou skupinou jsou lidé s narušenou imunitou, ale také diabetici aj.
Původci nemoci růže
Původcem erysipelu jsou ponejvíce beta hemolytické streptokoky, méně hemofily či stafylokoky. U osob s oslabenou imunitou se pak na erysipelovém zánětu mohou podílet i jiné bakterie např. klebsiela.
Vznik erysipelu
Postižené růží bývají nejčastěji dolní končetiny a obličej. Infekce vniká přes poškozenou kůži – otevřené fraktury, diabetické a bércové vředy na dolních končetinách, poškození kůže při mykózách, odřeniny nosu při rýmě atd. Přenáší se od nakaženého člověka nebo si ji sami zaneseme, pokud máme streptokokovou infekci např. v nosohltanu.
Průběh nemoci růže
Inkubační doba erysipelu je 1 – 3 dny. Po této době se objeví náhlý a prudký nárůst teploty. Pacient je schvácený, trpí zimnicí s třesavkou, nevolností, zvracením a bolestmi hlavy. Až po této úvodní fázi se objevují kožní projevy.
Typickým obraz pojící se s růží zahrnuje zarudnutí, mírný otok, svědění či pálení a citlivost místa infekce na dotyk. Zánětlivé ložisko je ohraničené a do okolí vysílá jazykovité výběžky, kůže nad ním je lesklá a napjatá.
Rozeznáváme i další formy erysipelu. Jde o erysipel tzv. vezikulózní až bulózní s výsevy puchýřků. Může dojít i ke krvácení do vzniklých puchýřků a podkoží, v takovém případě se jedná o erysipel hemoragický. Ve vážných případech může dojít až k nekróze – odúmrti postižené oblasti tzv. erysipel gangrenózní, popř. se rozvine flegmóna, tj. neohraničený, šířící se bakteriální zánět. V některých případech vzniká zapouzdřený absces.
Pro erysipel jsou charakteristické recidivy. Je tedy na místě předpokládat, že streptokok zůstává zapouzdřen ve tkáních, a může se opět za vhodných podmínek aktivovat. V případě reaktivace mohou některé příznaky, např. horečka, zcela chybět. Nevolnosti a bolesti hlavy však většinou zůstávají. I zarudnutí bývá méně výrazné a ne tak typické.
Diagnostika
Nezaměnitelné kožní příznaky.
Laboratorně se vyšetřuje sedimentace, která je zvýšená, stejně tak ASLO.
Kožní stěry či biopsie, jelikož nebývají příliš přínosné, se dělají málokdy, a to v případech, kdy erysipel nereaguje na léčbu a je nutné pokusit se zjistit přesného původce.
Terapie
Jak bylo zmíněno, patogenním mikroorganismem způsobujícím erysipel je nejčastěji streptokok, který dobře reaguje na penicilin, je tedy toto antibiotikum první volby v léčbě erysipelu. Pokud se u pacienta vyskytuje alergie na peniciliny, volí se jiné typy antibiotik, na které je patogen citlivý a člověk nealergický. Léčba růže probíhá v domácím prostředí. U dětí, jež mají erysipel v obličeji, je však nutná hospitalizace.
Krom systémově podávaných antibiotik je důležitá i lokální léčba, která mírní negativní příznaky jako bolest, svědění, pálení atd. Je možné přikládat na erysipelem postiženou část chladivé obklady – ochlazovací gely, octanové obklady. Nanáší se i protizánětlivé masti jako např. ichtamolové.
Komplikace
Stejně jako u spálové angíny či jiných druhů streptokokových infekcí je nutné pamatovat na riziko vzniku tzv. revmatické horečky nebo po infekční poškození ledvin. Může se objevit i zduření uzlin, zánět hlubších částí podkoží, projevy gangrény či flegmóny. Erysipel může přejít i na svalové povázky a na svaly. Postižení nemusí uniknout ani žilní systém a rozvine se hluboký zánět žil. Při častých recidivách se pak setkáváme se sklerotizací podkožních lymfatických cév, kdy dochází k městnání lymfy v končetinách a otokům.
Nebezpečný je i možný rozvoj bakterémie a septického šoku. Infekce se tak může šířit do srdce, kloubů aj. a může způsobit i smrt.
Prevence
Prevencí proti erysipelu je dodržování hygieny, zvláštně pak důkladné a sterilní ošetření otevřených ran. Důležité je také přeléčit streptokové infekci v oblasti nosu a krku.
U pacientů s velmi častými recidivami se přistupuje k preventivnímu podávání depotních forem penicilinových či jiných antibiotik.
