Horečka Lassa
Horečka Lassa je závažné nakažlivé virové onemocnění, které je způsobeno RNA virem z rodu arenaviridae. Přestože je toto onemocnění známé již od 50. let minulého století, byl virus identifikován a zároveň pojmenován podle dvou případů nákazy misionářských sester v nigerijském městě Lassa až v roce 1969.
Další názvy: krvácivá horečka, hemoragická horečka
Příznaky
Diagnóza
Původce nemoci
Původcem onemocnění je tedy virus Lassa, který je jedním z primitivních arenavirů pocházejících z Nigérie. V oblastech, kde se virus vyskytuje, dochází k nejčastějšímu úmrtí obyvatel. Tato hemoragická (krvácivá) virová horečka je endemická (trvale se vyskytující) v zemích západní Afriky, jako je již zmíněná Nigérie, a dále je to Guinea, Sierra Leone, Benin a Libérie.
V 80 % případů má Lassa mírný průběh, ale ve zbývajících 20 % případů se již jedná o velmi závažnou chorobu postihující téměř všechny orgány.
Přenos viru
Přenos viru Lassa na člověka se může uskutečnit konzumací stravy infikované výkaly nebo močí hlodavců, jako jsou krysy či potkani, vdechnutím infikovaného prachu nebo aerosolu, slinami, krví, pohlavním stykem a kontaminovanými zdravotnickými pomůckami, jako jsou například jehly a jejich opakované použití. V případě občasného kontaktu kůže s pokožkou nemocného bez výměny tělesných tekutin není přenos viru rizikový. Inkubační doba činí 6 až 21 dní a onemocnění většinou odezní za 2 až 21 dní.
Příznaky krvácivé horečky
I když je horečka Lassa považována za klasickou hemoragickou horečku, má u člověka ve většině případů jen minimální příznaky a dokonce nemusí být ani rozpoznána. Avšak jak je zmíněno výše, tak asi u 20% nakažených jsou příznaky velmi těžké a celkově zhoršují jejich zdravotní stav.
Nejčastějšími projevy nemoci jsou:
- vysoké horečky,
- bolesti hlavy,
- zvracení,
- krvácivé projevy,
- destrukce vnitřního prostředí s rizikem orgánového selhání.
Úmrtnost na tento typ horečky Lassa je vysoká a u mnoha přeživších zůstanou trvalé následky.
Diagnostika
Diagnózu lze stanovit podle klinických příznaků a důkazu o přítomnosti viru v těle nemocného. Jedná se například o sérologické nebo PCR vyšetření. Pro jistotu se určuje i u osob, které z rizikových oblastí nedávno přicestovali.
Léčba
Nemocný musí být izolován, protože jinak by léčba byla symptomatická.Ta spočívá především v zajištění životních funkcí a v zamezení selhání krevního oběhu a životně důležitých orgánů. V časných fázích nemoci byl prokázán efekt některých antivirotik, jako je např. ribavirin, avšak problémem je, že rozpoznání onemocnění v časném stádiu je velmi obtížné.
zdroj obrázku: wikipedia.org
Autor: Lenka Klabochová
