Alergie na pyl

Alergie na pyl se může projevovat i netypicky. Alergik může trpět poruchami spánku, pocitem únavy, bolestmi hlavy a ekzémy. Pokud má člověk podezření na pylovou alergii, měl by se obrátit na svého praktického lékaře a ten ho potom nasměruje k alergologovi.

Alergie na pyl

V alergologické ambulanci se pacient prokáže žádankou a objedná se na vyšetření. V akutních případech vyšetří lékař pacienta ihned. Na první návštěvě potřebuje lékař zjistit co nejvíce informací o zdravotním stavu pacienta. Zajímají ho především doposud prodělané nemoci, popis příznaků, okolnosti, prostředí, stravovací návyky, zlozvyky, záliby, domácí mazlíčci a reakce na léky. Při rozhovoru s pacientem se lékař zaměří i na výsledky laboratorního vyšetření. Alergolog si sám pacienta ještě vyšetří. Při jedné z dalších návštěv může lékař pacientovi udělat kožní testy, vyšetření krve a spirometrii. Na základě výsledků jednotlivých vyšetření stanoví pak lékař léčbu.

Léčba alergie na pyl

Léčba se skládá ze tří kroků. V první fázi se stanovují omezení, aby se pacient v době květenství dostal co nejméně do kontaktu s patřičným alergenem. Na doporučení lékaře se pacient vydává na vycházky těsně po dešti. V okamžiku kdy přijde z venku domů, navštíví sprchu a poté si na sebe vezme předem připraveného oblečení. Alergik si musí zvyknout na to, že bude častěji prát a bude vyprané prádlo sušit v obytných prostorech. Pouvažovat může také o tom, zda by nebylo lepší si pořídit do bytu sušičku. Taková osoba se nevyhne častějšímu vysávání a utírání prachu.

V druhém kroku se snaží lékař potlačit alergické příznaky. Pacientovi jsou předepsány konkrétní protialergické léky, jako jsou například antihistaminika a kortikosteroidy.

V posledním kroku se přechází na specifickou léčbu, která přímo potlačuje příznak pylové alergie. Alergenová imunoterapie je dostupná ve formě injekcí, tablet či kapek. V případě léčby spočívající v podávání injekcí se odehrává vždy v ordinaci daného lékaře neboli alergologa. Další formy probíhají v poklidu pacientova domova.

Podrobnější informace o pylových alergenech

S prudkou vzrůstající migrací a svobodou volného pohybu osob sebou samozřejmě nese i odpovídající informovanost o aktuálním výskytu různých pylových alergenů v jednotlivých evropských státech. Dle průzkumu se výskyt alergických reakcí na pyl rapidně zvýšil a počet pacientů citlivých na pyl vzrostl prakticky na dvojnásobek. Evropský světadíl zabírá plochu přes deset milionů kilometrů čtverečních. Zde žije přes 743 milionů obyvatel. Na evropském kontinentu se vyskytují různé oblasti navzájem se výrazně lišící nadmořskou výškou, klimatem a květenou. Druh pylové alergie se nachází výhradně na konkrétním území. Výskyt alergií ovlivňuje dozajista nejenom dané místo, ale i mikroklima.

Evropský kontinent se dle druhů pylových alergenů rozčleňuje běžně do šesti základních lokalit, mezi něž patří arktické území, území střední a východní Evropy. Dále je tu horská oblast, středomoří, střední a severní lokalita.

Sever Evropy se přezdívá arktické území, na němž dominuje jeden z nejdůležitějších alergenů, tím je pyl břízy. Břízy rostou ve studených až mírných teplotních pásech. V současné době tento listnatý strom mohou lidé najít na celém evropském kontinentu. Bříza slouží jako dekorativní prvek využívající se v zahradách, městských parcích a okrasných zónách. Břízy kvetou od března do června a v tomto období propuká naplno pylová alergie. Pyl břízy obsahuje alergeny Bet v 1 a Bet v 2. Drobné částečky pylu břízy mají velikost dvaceti pěti mikrometrů a ty se povětřím přemisťují na velké vzdálenosti. Například z německého území se pyl dostane až do Kodaně. Při vdechování pylu břízy můžu u alergika způsobit významné zdravotní problémy, jako je astma, alergická rinitida či zánět spojivek. Proto alergici na pyl břízy by se měli obloukem vyhnout některých lokalitám v průběhu pylové sezóny. Těmto lidem se nedoporučuje větrat během dne.

V lokalitě střední Evropy je nejpodstatnější alergen nejenom již zmíněná bříza a její příbuzné rody a druhy, ale i trávy a další jiné rostliny. K hlavním travinatým alergenů patří bojínek luční, jenž kvete od května do srpna. Tento plevel se vyznačuje celistvým lichoklasem válcovitého útvaru. Květenství bojínku může dosahovat délky až dvacet centimetrů a má šedozelenou barvu se vskutku jemně fialkovým nádechem. Tento efekt má bojínek díky fialovým prašníkům. Jeho pylové zrnko je veliké od 38 do 42 mikrometrů. Tato travina je odolná a nenáročná na pěstování, a proto se rozšířila do celého světa. Rostlina dobře snáší mrazy, chladnější počasí i sněhovou pokrývku. Bojínek se nejčastěji vyskytuje na lukách, pastvinách a mírně vlhkých stanovištích. Má rád i těžší výživnou zeminu. Bojínek působí alergikům zdravotní obtíže. Pacienty trápí senná rýma, záněty a podráždění očí.

Další z alergenů je jílek. Jde o jednoletou či dvouletou vytrvalou trávu, která se vyznačuje opravdu pevnými a hustými trsy. Tato travina kvete v rozmezí května až srpna. Lichoklas dosahuje délky dvacet pět centimetrů. Klásky této traviny jsou 9–12květé. Pylové zrno je velké 32 až 45 mikrometrů. Jílek vytrvalý se řadí do krátkostébelných porostů, jimž se daří nejlépe v nížinách i podhůří. Tento druh trávy lze spatřit na lukách a hřištích, také v golfových a rekreačních oblastech. Poletující pyl může vyvolat u citlivějších jedinců alergickou rýmu.

Kostřava je jedna z dalších významných alergenů. Jedná se o vytrvalou trávu, jež kvete v průběhu června až srpna. Pro tuto trávu je typická tmavě zelená barva. Stébla kostřavy dosahují výšky 40 až 120 cm. Travina má jednoduché hroznovité květenství, jež se vyznačuje vzpřímeností, eventuálně obloukovým převisem. Zrnko pylu je velké cca 42 mikrometrů. Kostřava roste na všech typech půdy a to nejenom v teplejších nížinatých oblastech, nýbrž i v chladnějších podhůřích. Skvěle ustojí také drsnější klimatické podmínky. Vdechování pylu vyvolá u některých lidí alergickou reakci.

Srha je velmi odolná rostlina, která dorůstá běžně do výšky jednoho metru. Květenství probíhá od května do srpna. Travina má laločnaté laty vyznačující se zajímavými nahloučenými květnatými klásky. Ty mívají barvu šedozelenou až načervenalou. Pylové zrnko srhy dosahuje optimální velikosti až 40 mikrometrů. Na tuto poměrně vysokou trávu lze narazit v celé řadě kontinentů. U nás roste jak v nížinách, tak i v horských oblastech. Srha má ráda půdu bohatou na dusík. Pyl srhy způsobuje u citlivějších osob alergii. Tito lidé trpí senou rýmou a zánětlivým onemocněním spojivek.

V našich končinách roste medyněk, liponice, rákos, pýr, psárka a kukuřice. Setkat se zde mohou lidé ve větším měřítku také s řepkou, sedmikráskou, pampeliškou, jitrocelem, šťovíkem, chmelem, pelyňkem, zlatobýlem, ambrozií, jetelem a mnoha jinými alergeny. Alergiky mohou potrápit i pyly dřevin, jako je například líska, olše, topol, vrba, jasan, buk, dub, ořešák, lípa atd.

Na východním území Evropy rostou různé traviny, ambrozie a starček. Tyto zmíněné rostliny jsou hlavní alergeny, které některých obyvatelům v určitém období hodně znepříjemňují život. Ambrozie se řadí do rostlin z čeledi hvězdicovitých, pro kterou je charakteristická nadměrná produkce pylu. Jde o jednoletou bylinu, jejíž květenství začíná v srpnu a končí někdy počátkem měsíce října. Pylová zrnka dosahují velikosti zhruba 23 mikrometrů, díky tomu se velmi snadno přemísťují vzduchem na větší vzdálenosti a zde opylují rostliny stejného či příbuzného druhu. Tato rostlina se nazývá ambrosie lysoklasá, byla na evropskou půdu zavlečena z amerického kontinentu v průběhu první světové války. Postupně se tato bylina dostala na euroasijský kontinent i na ostrovy v Karibiku. U citlivějších jedinců vyvolává pyl ambrózie alergii. Fyzický kontakt s touto rostlinou u alergiků může vést až ke kožním zánětům.

Mezi příbuzné rostliny patří ambrosie nepravá, trojklaná a peřenolistá. Na našem území se objevují poslední dvě zmíněné rostliny.

Starček je považován za dosti vytrvalou rostlinu, která se řadí do čeledi hvězdicovité. Nadzemní stonek této rostliny je rozvětvený. Za zmínku stojí také střídavé uspořádání listů a početné drobné květy se zlatožlutým zbarvením. Tato rostlina je v květu od července do září. Starček přímětník dorůstá do jednoho metru. Nachází se na stanovištích, jako jsou louky, pastviny, mýtiny, sušší stráně, skály, okraje cestiček a prosvětlené lesy. Starček obecný dosahuje výšky zhruba 60 cm. Zpravidla roste na zahradách, polích, lesních pasekách, rumištích a podél cest. Této rostlině se daří v různých typech půd, ať už jde o dusíkaté, písčité, hlinité či kvalitní výživné. Jedním z hlavních znaků těchto rostliny je alkaloid pyrrolizidin. Tento toxin je zde zastoupen v celé rostlině. Způsobuje častou nemoc tzv. cirhózu jater. Postihuje negativně centrální nervový systémem.

V horských lokalitách převažují alergeny ve formě trav a stromů. Zato na území středozemí mají převahu krom travin, taktéž i cypřiše, olivovníky a vytrvalé rostliny. Takovým druhem je i drnavec z čeledi kopřivovité, který se i na našem území vyskytuje nicméně v menším měřítku. Jde o vytrvalý plevel, jehož pylové zrnko má velikost zhruba 13 mikrometrů. Květenství drnovce lékařského probíhá v rozmezí měsíce května až září.

Autor: symptomy.cz