Žlučové cesty
Žlučové cesty jsou souhrnným označením soustavy velkého množství drobných kanálků, které slouží k odvádění žluči z jater do dvanáctníku (duodena).
Anatomie
Vyšetření a zákroky
Žluč je žlutohnědá tekutina obsahující žlučové soli, žlučové pigmenty (bilirubin, biliverdin), mastné kyseliny, cholesterol, tuky a další látky. Žluč se také významně podílí na emulgaci tukových složek tráveniny. Za den se jí vytvoří 0,5-0,7 l.
Popis žlučových cest
Žlučové cesty začínají v jaterní tkáni, postupně se spojují v jeden společný žlučovod a tím se tvoří tzv. žlučový strom. Žlučník napojený na žlučovody je rezervoárem a úpravnou žluči v době mezi jídly.
Žlučovody však nejsou pouze pasivní tranzitní oblastí, neboť žluč je v nich dále upravována a zde jsou z ní resorbovány aminokyseliny a glukóza. Ve žlučovodech většího průměru se nachází i četné hlenové žlázy a hlen těchto žláz je důležitou součástí žluči.
Typy žlučových cest
Dle lokalizace dělíme žlučové cesty na intrahepatální (v játrech) a extrahepatální (mimo játra). Jedná se o následující typy:
1) Intrahepatální žlučové cesty
Tento typ žlučových cest se nachází uvnitř jaterní tkáně. Začínají jako žlučové kapiláry bez vlastní výstelky a nachází se mezi apikálními membránami jaterních buněk (hepatocytů), které se postupně spojují a tím se vytváří jednovrstevný krychlový epitel, který vystýlají tzv. Heringovy kanálky. Tyto kanálky pronikají do interlobulárních žlučovodů, jenž se dále napojují a zvětšují se, jejich stěna se zesiluje, stává se bohatší na vazivo a nakonec dochází ke vzniku dvou základních jaterních žlučovodů - pravý a levý (ductus hepaticus dexter a sinister). Jejich spojením se vyvine společný jaterní žlučovod (ductus hepaticus communis) a také extrahepatální žlučové cesty.
2) Extrahepatální žlučové cesty
Společný jaterní žlučovod je tedy tvořen spojením levého a pravého jaterního žlučovodu (viz výše). Toto spojení se v 95% vytváří mimo játra a ve zbývajících 5% přímo uvnitř jaterní tkáně. Od krčku žlučníku odstupuje vývod žlučníku (ductus cysticus), který se napojuje na společný jaterní žlučovod. Jeho délka činí asi 7,5 cm a široký bývá obvykle do 6 mm.
Stěna extrahepatálních žlučových cest je vystlána jednovrstevným cylindrickým epitelem a vrstvou pojivové tkáně. Svalová vlákna jsou spíše disorganizovaná a málo početná, avšak distálně se vytváří již silnější svalová vrstva a Oddiho svěrač
Vyšetření
Ductus choledochus lze u většiny lidí dobře vyšetřit ultrazvukem, přičemž se hodnotí i eventuální přítomnost žlučových kamenů a šířka žlučovodu. K endoskopickému zobrazení žlučových cest a vývodu pankreatu se používá ERCP (endoskopická retrográdní cholangiopankreatikografie) a cholangioskopie (endoskopická metoda sloužící k diagnostice a léčbě onemocnění žlučových cest).
Žlučové cesty mohou být postiženy celou řadou chorob. Nejčastější bývají komplikace žlučníkových kamenů, jenž se dostanou do společného žlučovodu (choledocholithiasa).
Žlučové cesty mohou být postiženy i záněty. Nebezpečnými jsou zejména infekční cholangitidy, které jsou komplikací žlučových kamenů. Existují však i autoimunitní záněty žlučových cest, mezi které patří primární sklerozující cholangitida nebo primární biliární cirhóza.
Vyšetření žlučových cest mohou odhalit i případné maligní tumory žlučových cest, které mají bohužel velmi špatnou prognózu.
Zdroj:
- NAŇKA, Ondřej a ELIŠKOVÁ, Miloslava. Přehled anatomie. Čtvrté vydání. Praha: Galén, [2019]. ISBN 978-80-7492-450-7.
- DYLEVSKÝ, Ivan. Základy anatomie a fyziologie člověka. [1. vyd.]. Olomouc: EPAVA, 1995. ISBN 80-901667-0-9.
