Španělská chřipka
Španělská chřipka je označením celosvětové chřipkové pandemie, která probíhala v letech 1918-1920 a trvala tedy asi 2 roky. Byla způsobena virem chřipky typu A (H1N1).
Úmrtnost na tuto pandemii je odhadována na 1 až 5 % celkové populace a počet obětí činí zhruba 20 až 100 miliónů, což je něco mezi 3 až 10% nakažených lidí. Celkově to tehdy byla nejsmrtonosnější epidemie v dějinách lidstva. Španělské chřipce tedy podlehlo více lidí než v první světové válce.
Přestože je geografický původ dosud neznámý, byla tato nemoc nazývána španělskou chřipkou již od první vlny pandemie.
Proč se španělská chřipka jmenuje španělská
Válečná cenzura počátek této pandemie přísně tajila, ale protože se země vzájemně podezíraly se záměrného šíření nemoci, tak nechtěly epidemii přiznávat. Španělsko však bylo neutrální zemí, a tak se zde mohly informace zcela volně rozšiřovat. Noviny ve Španělsku psaly o tisících obětí, o nemoci krále Alfonsa XIII. či o tramvajích, které neměl kdo řídit atd. A právě ze Španělska získávali lidé veškeré informace, což je důvod, proč se španělská chřipka nazývá španělskou, i když s původem nemoci nemá absolutně nic společného.
Vlny španělské chřipky
Španělská chřipka účinkovala ve čtyřech vlnách:
- jaro až léto roku 1918 (prozatím méně obětí, hlavně Itálie, Velká Británie, Španělsko),
- podzim 1918 (pandemie propukla již ve velmi silné vražedné síle, úmrtnost několikanásobně vyšší),
- začátek roku 1919,
- 1920.
Konec španělské chřipky
Konec Španělské chřipky je datován do roku 1920. V této době byla světová populace promořena natolik, že si vytvořila kolektivní imunitu. Infekce už v té době zahltila téměř celý svět, ale již nebylo dost dalších lidí, kteří by byli k nákaze náchylní.
Počet obětí španělské chřipky
Úmrtnost pandemie se odhaduje na 3 až 5 procent. Počet obětí se však liší v závislosti na zdrojích. Všeobecně se udává počet mezi 20 až 100 miliony obětí.
Současný výzkum řadí mezi hlavní příčiny vysoké úmrtnosti efekt tzv. „cytokinové bouře neboli hypercytokinemie“, kdy virus zvýšil úmrtnost, zhoršil příznaky a vyvolal přehnanou odpověď imunitního systému, a tudíž umíralo více lidí se silnějším imunitním systémem, který měli zejména dospělí mezi 20 až 45 lety.
Příznaky španělské chřipky
Mezi hlavní příznaky španělské chřipky patřily:
- horečka,
- kašel,
- zvýšená potivost,
- plicní problémy,
- lapání po vzduchu,
- nechutenství.
K úmrtí docházelo po 1 až 6 dnech.
Léčba a prevence španělské chřipky
V době této pandemie neexistovala žádná spolehlivá léčba, a proto byli lidé nuceni soustředit se jedině na prevenci. A tak se v době španělské chřipky zaváděla opatření, jako bylo povinné nošení roušek přes obličej, izolace nakažených, udržování určité vzdálenosti od nemocných, mytí rukou a zavírání veřejných budov. Nenošení roušek se prý pokutovalo. Ve střední Evropě však bylo zakrývání úst spíše výjimečné.
Očkování proti španělské chřipce
V době výskytu španělské chřipky nebylo k dispozici žádné očkování. Vakcíny proti chřipce se začaly ve větším množství vyrábět v USA až během druhé světové války.
Zdroj obrázku: wikipedia.org
Autor: Lenka Klabochová
