Otrava štířím bodnutím
Na zemi žije dle nejnovějších poznatků šest set padesát živočichů z řádu jedovatých štírů. Většina z těchto tvorů je pro člověka zcela neškodná, neboť mají slabší koncentraci jedové látky. Tento toxin využívají výhradně k lovu, eventuálně k obraně. Mezi nimi se i najdou takoví jedinci, kteří k usmrcení své kořisti používají pouze silný stisk klepet. Pak jsou tu druhy štírů s účinnějším toxinem. Tento jed už dokáže zdravému dospělému jedinci zkomplikovat život.
Tento druh živočicha má jedový aparát umístěn v bodci neboli jedovém ostnu. Tu se nachází dvě jedové žlázy. Štír vypuzuje jed za pomocí vyvinuté svalové konstrukce. Jedová látka se dostává do speciálního vývodu v těsné blízkosti hrotu. Tento tvor má osobitou techniku bodání. Útok realizuje vždy přes hlavu dopředu.
Štíří jed je ve své podstatě jakási forma neurotoxinu, jenž se skládá z různých složek. Jde především o proteiny, draselné a sodné ionty. Tyto látky působí v těle tak, že dokážou přerušit tok nervových vzruchů. Tento výpadek způsobuje paralyzaci celého těla.
Štíři jsou vybaveni různě velkými klepety. Touto části mohou jednoduše polapit kořist, také jim slouží v období páření. Dá se říci, čím větší klepeta má štír, tím se dá pokládat za méně jedovatého tvora.
Nejobávanější druhy štírů
Štíři z čeledi Buthidae jsou považováni za nejrozšířenější a nejnebezpečnější stvoření, jejž se rozšířili skoro do všech světadílů. Tohoto tvora nenajdeme na jediném kontinentu. Tím je Antarktida.
Právě do této čeledi se tradičně řadí menší četnější skupina zvaná LEIURUS. Štír smrtonoš se pyšní nejedovatějším toxinem. Jeho bodnutí způsobí člověku bolestivější projevy. Zprvu jedince potrápí nejen nepříjemné bolesti břicha, ale i pocit silného svírání v hrdle. Současně se u něho objevuje stav, který stojí za poruchou plynulosti řeči. Lidský organismus se díky jedu nadměrně potí. Člověka také trápí zvýšená produkce slin a celkový neklid. Tento projev se postupně mění z hodiny na hodinu a dochází u něj k rozvinutí svalových křečí. U takového člověka pak smrt nastává v průběhu dvou až tří dnů v důsledku selhání dýchacího aparátu.
Štír smrtonoš je typickým zástupcem pouštních živočichů. Zpravidla jej lidé mohou spatřit v téměř celé severní Africe, na největším poloostrově světa v jihozápadní Asii a v oblastech střední Asie.
Rod ANDROCTONUS je další obávaný živočich z říše štírů, jehož domovinou je pouštní a polopouštní krajina Asie a Afriky. Za zmínku stojí štír tlustorepý, jehož bodnutí vyvolává dle statistik až osmdesát procent úmrtí. Jako u předchozí otravy se u pacienta dostavují stejné symptomy. Nicméně bodnutí tímto štírem lidé pociťují nižší intenzitu bolesti.
Zato štíří rodu TYTIUS se vyznačují na první pohled křehce stavěným tělíčkem. V přírodě se vyskytují druhy s hnědou, černou nebo mramorovou barvou, vzácností však nejsou ani další unikátní probarvení. Tento rod obývá přírodní ekosystém Střední a Jižní Ameriky. Štíři vyhledávají nejčastěji stromy a pod jejich kůrou se usidlují. Pokud člověka bodne některý z těchto tvorečků, pak pocítí jedinec v místě v pichu prudkou bolest, též i pálení. V případě že jde o alergickou osobu či dítě, potom může mít toto bodnutí smrtelnou podobu. Vyvarovat by se lidé měli velice nebezpečných druhů, k nimž patří štír samičí. Díky jeho jedu přestane správně pracovat slinivka břišní a tělo pak nevytváří inzulín ani trávící enzymy.
Léčba
Během prvních několika hodin po bodnutí štírem by měl člověk být nejlépe pod lékařským dozorem. Zvláštní péči vyžadují osoby, u nichž se objevily agresivnější příznaky. Běžně se pacientům podávají analgetika. Osvědčila se také nitrožilní aplikace kalcia a infuze solných roztoků. U komplikovanějších případů se pak přistupuje k podání sérových preparátů. Dle závažnosti intoxikace se člověku podává dávka v průměru deset až dvacet mililitrů.
