Tetanus
Tetanus je infekční onemocnění, které se projevuje bolestivými křečemi kosterního svalstva, což je způsobeno exotoxinem nemoc vyvolávající bakterií.
Latinsky: Tetanus
Další názvy: strnutí šíje, ztuhlá šíje, lockjaw
Příznaky
Očkování
Diagnóza
Původce
Tetanus je zapříčiněn infekcí bakterií Clostridium tetani, což je anaerobní bakterie, která se vyskytuje v půdě a ve střevech savců. Nejvíce pak v zažívacím traktu koní. Clostridium tvoří toxin, tzv. tetanotoxin, který stojí za tetanovými tonicko-klonickými křečemi.
Toxin se může do těla dostat exogenně, z vnějšku, při kontaktu s kontaminovanou zeminou, kdy má člověk poraněnou kůži, nebo endogenně, vnitřně, když je tvořen bakteriemi, které jsou v organismu.
Průběh
Tetanotoxin se dostává do krevního oběhu a lymfatických cest, čímž je roznesen po organismu i k nervosvalovým ploténkám, nervových svazkům a do centrální nervové soustavy. Tetanový toxin inhibuje uvolnění inhibičních neurotransmiterů – glycinu a GABA, tím dochází k poklesu prahu dráždivosti motoneuronů. Výsledkem jsou pak tonicko-klonické křeče provázející tetanus. Pokud je toxin v těle ve vysoké koncentraci, může zamezit uvolnění i acetylcholinu a nedochází k přenosu vzruchů a stahu svalů.
V případě, že je organismus vystaven toxinu déle než 5 dní, následuje demyelinizace axonů nervových buněk, někdy i krvácení.
Příznaky tetanu
Než se objeví typické příznaky patřící k tetanu, mívají pacienti pocit ztuhlosti či namožení svalů, nespavost, jsou neklidní a potí se. Poté se přidávají křeče. Nejprve jsou postiženy obličejové svaly, na tváři se objeví křečovitý úsměv a křeč v čelistích svalech – trismus. S rozvojem tetanu se dále dostavuje postižení zádových svalů, což způsobí obloukovité prohnutí zad, tj. opistotonus.
Se snižujícím se prahem dráždivosti má pacient hyperreflexii a je přecitlivělý. Život ohrožující komplikací tetanu může být laryngospasmus.
Pacient po celou dobu neztrácí vědomí, prožívá úzkost, agónii fyzickou i psychickou.
Na tetanus umírá po cca 3-5 dnech vysoký podíl pacientů, a to na základě spasmu dýchacích svalů a srdečního selhání.
Diagnóza
Tetanus má zcela charakteristický klinický obraz. Diagnózu tetanu je možné potvrdit krevními testy – nálezem specifických protilátek a seškrabem spodiny rány, ze kterého se provede kultivace.
Léčba tetanu
Hlavní je časné vydezinfikování rány, která je vstupní branou pro bakterii. Dále se podává antitetanový lidský imunoglobulin u již probíhajícího tetanu. Nebo je pacient přeočkován tetanovým anatoxinem. Podávají se též antibiotika a myorelaxancia, někdy je nutná i podpora dýchání. Je nutné pacienta uložit do klidného prostředí.
Prognóza
I v dnešní době je smrtnost na tetanus velmi vysoká, udává se, že až 50% případů končí smrtí.
Prevence
Na rozdíl od mnoha jiných nemocí po prodělání tetanu nedochází k rozvoji imunity.
Nejúčinnější protitetanovou prevencí je očkování. Očkuje se tetanickým toxoidem.
Očkování jsou podrobováni již kojenci, je součástí hexavakcíny. Děti se přeočkovávají v 5-6. roce, dále pak v 15. roce. Následují přeočkování po 10-15 letech.
Autor: Drahomíra Holmannová
