Plicní edém
Plicní edém neboli otok plic je nepříjemný a nebezpečný stav, při kterém se v plicní tkáni hromadí přebytečná tekutina, která se do těchto tkání (plicních sklípků) přefiltrovala z okolí. To má za následek narušení výměny plynů a případně i respirační selhání.
Další názvy: otok plic, edém plic, plicní otok
Příznaky
Týká se části těla
Diagnóza
Příčiny vzniku edému plic
Příčin vzniku tohoto problému plic je celá řada, avšak obecně je lze shrnout do dvou kategorií.
1.) Srdeční (kardiální) příčiny
Do této kategorie spadají všechny příčiny způsobené poruchami srdeční funkce. Hlavní příčinou je levostranné srdeční selhání, kdy levá polovina srdce nezvládá čerpat krev do velkého oběhu těla. Kromě toho se začne v prostoru před levou srdeční polovinou, tj. v plicním oběhu, kumulovat krev. Tlak krve se pak v plicním oběhu zrzne zvyšovat a tím dojde k filtrování tekutiny do plicních sklípků. Příčiny vzniku edému jsou různé. Jsou to např. poškození srdečního svalu ischemickou chorobou srdeční, infarkt, nemoci srdečních chlopní a poruchy srdečního rytmu, po předávkování člověka tekutinami. K předávkování tekutinami dojde v případě, kdy se člověku podá infuzně více tekutiny, než kolik zvládne jeho srdce přečerpávat.
2.) Nesrdeční (nekardiální) příčiny
V tomto případě jde o příčiny, které se srdcem nesouvisí. Je však nutné poznamenat, že jsou daleko vzácnější, i když srdeční plicní edém nad nimi v početnosti výskytu jasně vede. Patří sem stavy, které jsou spojeny s poškozením výstelky plicních sklípků způsobujícími vtékání tekutiny do sklípků. Tato situace je označována jako ARDS (Acute Respiratory Distress Syndrome) aneb tzv. šoková plíce.
Příznaky
Mezi hlavní projevy plicního edému patří dušnost, jež se u srdečního selhání zhoršuje, úzkost, silné pocení, bledost a typickým příznakem je tvorba zpěněného růžového sputa. Jestliže se plicní edém neléčí, může dojít ke kómatu a dokonce i k smrti. Pokud se otok vyvíjí postupně, začnou se objevovat symptomy přetížení kapalinou, mezi které zahrnujeme časté noční pocení (nykturii), otoky nohou, paroxysmální noční dušnost (poruchy charakterizované náhlými útoky těžké oční dušnosti) a ortopnoe (nemožnost ležet z důvodu silné dušnosti).
Diagnostika
Klinické příznaky a informace o jakémkoliv předchozím srdečním onemocnění lékařům velmi pomohou. Při poslechu fonendoskopem nad plícemi jsou slyšet vlhké zvuky, jejichž příčinou je tekutina obsažená v plicích, které se nazývají chrůpky. Na rentgenu plic lze pak vidět zmnoženou cévní kresbu, která podává informace o městnání krve v plicních cévách. Relativně častým nálezem na rentgenu a při fyzikálním vyšetření je u edému plic voda na plicích.
Léčba
U kardiogenního plicního edému se lékaři snaží pacienta celkově odvodnit a tím zmenšit množství tekutiny v plicním řečišti. K tomu jsou používány diuretika, jež způsobují zvýšení vylučovací funkce ledvin a tím snižují objem tekutiny v cévách. Kromě toho se pacientovi podávají léky k usnadnění dýchání a poskytne se mu inhalace kyslíku. Těžké stavy by se měly hospitalizovat na jednotkách intenzivní péče a v nutných případech by měly být připojeny na umělou plicní ventilaci. Kromě těchto opatření je třeba zjistit, z jakého důvodu srdce selhalo, a tuto příčinu dále řešit.
Autor: Lenka Klabochová
