Leukoplakie
Leukoplakie je označením drobných bílých nestíratelných povlaků, které se mohou vyskytnout kdekoliv na povrchu těla. K jejich výskytu však dochází nejčastěji v dutině ústní včetně jazyka.
Další názvy: bílé slizniční léze, bílé skvrny
Příznaky
Týká se části těla
Diagnóza
Leukoplakie je onemocněním, jemuž se říká metaplazie. Jedná se o chorobnou přeměnu patologické tkáně zase na fyziologickou, avšak je to tkáň zcela jiného typu, než která by tam měla správně být. To znamená, že je to zdravá tkáň, která je jen na špatném místě. Leukoplakie často vznikají na sliznici dutiny ústní, močového měchýře a ženského genitálu.
Leukoplakie a její vznik
Vznik leukoplakie je podmíněn rohovatěním sliznic, které jsou běžně kryty dlaždicovým epitelem. V důsledku toho pak začnou vytvářet ostře ohraničené bělavé útvary, a poněvadž je tvar, růst a jiné jejich vlastnosti značně pozměněny, může docházet až k malignímu zvratu neboli ke vzniku rakovinného ložiska, odborně zvaného jako dlaždicobuněčný karcinom.
Klinický obraz
Podle makroskopického nálezu se leukoplakie dají dělit na:
- Homogenní leukoplakie – tyto leukoplakie se nacházejí kdekoliv na sliznici dutiny ústní. Jsou čistě bílé nebo bělavé a ostře ohraničené, jejich povrch bývá hladký, pórovitý, zvrásněný nebo popraskaný.
- Nehomogenní leukoplakie – jedná se o vzácnější léze, taktéž kdekoliv na sliznici. Je to bílá či bíločerveně skvrnitá, ostře ohraničená plocha
- Vlasatá leukoplakie – je typem leukoplakie postihující pacienty trpícími virem HIV nebo virem Epstein-Barrové (EBV). U nich je znát typická změna sliznice po hranách jazyka.
Výskyt leukoplakií
Leukoplakie vznikají zejména u osob středního věku, a sice dvakrát častěji u mužů než u žen. U dětí ani mladistvých je nenacházíme.
Diagnostika
Základ diagnostiky spočívá v celkovém vyšetření dutiny ústní lékařem ORL, který může pomocí zrcátek případně jiných vyšetřovacích nástrojů podezřelá ložiska najít a odebrat z nich vzorky k histologickému vyšetření.
Léčba leukoplakie
Leukoplakie mohou na těle pacienta přebývat poměrně dlouhou dobu, aniž by byly objeveny. Pacient totiž většinou nemívá žádné obtíže, ale ty se snadno najdou jen v případě, kdy jsou lokalizovány na dobře viditelném místě. Jindy zase mohou být vyvýšené s drobnými prasklinami, takže je pacient objeví buď při jídle, nebo při mluvení. Pak je na místě zajít k lékaři a domluvit se s ním na dalším postupu. Je-li leukoplakie drobná, bez komplikací a nezpůsobuje žádné větší problémy, tak postačí vyhnout se na určitou dobu kouření a leukoplakie pak sama vymizí.
Stává se však, že je třeba přistoupit k léčbě, aby nedošlo k žádným komplikacím, jako je krvácení, zanesení infekce či již zmíněná rakovina. Při podezření na kvasinkovou infekci se užívají antimykotika a někdy jde využít i kryoterapii, tedy léčbu pomocí velmi nízké teploty. V obzvláště těžkých případech a při velmi rozsáhlém poškození sliznice se musí provést chirurgické odstranění leukoplakie a vyjmutou tkáň nahradit za zdravou.
Autor: Lenka Klabochová
