Diogenův syndrom
Diogenův syndrom je často označován jako „křečkování“. Jedná se o psychiatrické (duševní) onemocnění, které se vyznačuje patologickou nepořádností, nutkavým hromaděním věcí a zvířat, extrémním sebezanedbáváním a sociální izolovaností.
Další názvy: křečkování, stařecké zhroucení
Příznaky
Podstatou syndromu je zpravidla obsedantně-nutkavá porucha, která se častěji vyskytuje u lidí vyššího věku.
Příčiny a souvislosti
Přesná příčina vzniku tohoto stavu není sice dosud známa, ale předpokládá se, že příčinou Diogenova syndromu může být reakce člověka na beznaděj, zoufalství a nemožnost nalézt své místo v cizím světě. A právě tehdy si takovýto člověk začne kolem sebe tvořit svůj vlastní svět z dostupného haraburdí a odpadů z činnosti jiných, více úspěšných lidí, resp. jeho lepších chvilek.
- Dlouhodobý stres - velmi často jde o následek duševního traumatu, po kterém již člověk nedokáže vést spořádaný život.
- Další příčnou mohou být i časná rodičovská zavržení, jako je především neschopnost matky uspokojit emoční potřeby dítěte - málo projevené lásky a povzbuzování v dětství, nedostatek haptické komunikace (kontakt dotekem), výchova bitím, křikem ponižováním apod.
- Diogenův syndrom je někdy doprovodným syndromem stařecké demence nebo Alzheimerovy choroby
- Spouštěčem také velmi často bývá úzkost, osamělost, pocit ohrožení nebo stárnutí. Nashromážděné věci jsou pak náhradou za nedostatečný pocit lásky a bezpečí.
- Maniacký charakter, nerozhodnost, neschopnost organizovat různé záležitosti,
- Problém mohou zesilovat také poruchy vnitřních orgánů (nemoci sleziny, jater ledvin), dlouhodobé infekce, poruchy metabolismu, stáří aj.
- Syndrom nemusí vůbec znamenat nízkou inteligenci, tu mají postižení nezřídka naopak poměrně vysokou.
- Extrémní hromadění málo hodnotných věcí a zvířat v domácnostech je u nás chápáno spíše jako problém hygienický, požární ochrany a ochrany zvířat.
Diagnostika
Diogenův syndrom je diagnostikován na základě níže uvedených stavů:
- osamělost,
- negativismus - odmítání přátelství, pomoci, komunikace,
- patologická nepořádnost,
- absence studu - např. za způsobený nepořádek,
- patologický nedostatek hygieny nebo schopnosti dbát o svůj zevnějšek,
- patologická neschopnost pečovat o svou životosprávu, výživu nebo léčbu,
- postižený nebere žádné ohledy na své okolí a do určitého okamžiku ignoruje kritiku,
- dílčí nebo celková sociální izolovanost - sociální odcizení se, osamělá existence - např. osamělé bydlení, téměř žádní přátelé,
- podrážděnost až agresivita především při silném nátlaku; ne vždy,
- stařecká demence nebo Alzheimerova choroba,
- obsedantně-kompulsivní porucha,
- různé tělesné problémy, zpravidla malnutrice.
Léčba
Tato duševní porucha je řešena jak léky, tak i psychoterapií, nejlépe ve spolupráci s rodinou postiženého. Ústavní léčba má často neuspokojivé výsledky, ale lékařská intervence je při léčbě skutečně nepostradatelná.
Autor: Lenka Klabochová
