Dětský autismus
Autismus se řadí mezi velmi vážné poruchy mentálního vývoje dítěte, které jsou celoživotní. Patří do tzv. nemocí autistického spektra. Do těchto nemocí patří – dětský autismus, atypický autismus, Aspergerův syndrom, Rettův syndrom a jiné. Název autismus pochází z řeckého „autos“, což znamená sám nebo já.
Další názvy: autismus
Příznaky
Diagnóza
Autistické děti trpí vrozenou poruchou některých mozkových funkcí na neurobiologickém podkladě. Autismem jsou častěji postiženi chlapci nežli dívky. Udává se, že poměr je 3-4:1. V ČR se vykytuje cca 15-25 případů autistických na 10 000 narozených dětí. Diagnóza bývá většinou velmi časná, projevy jsou výrazné a nezaměnitelné.
Autisté mají problémy s porozuměním toho, co vidí, prožívají i slyší. Mají narušenou schopnost komunikace, sociální integrace atd. Mezi projevy a vážností choroby jsou mezi autisty značné rozdíly a k autistům a je tedy nutné k nim přistupovat individuálně.
Příčiny vzniku
Přesnou příčinu autistické poruchy se zatím nepodařilo objasnit. Udává se, že příčina vzniku je multifaktoriální. Roli hrají geny, rizikové faktory v těhotenství – infekce, vystavení chemickým působkům a lékům, před- a porodní komplikace. Množí se i názory, že zde mohou hrát roli i alergie či potravinové nesnášenlivosti.
Projevy
Sociální dovednosti
Autisti mají narušenou schopnost porozumět neverbálnímu chování – gestům, mimice, očnímu kontaktu, který nejsou schopni opětovat. Dávají přednost perifernímu pohledu před přímým. S autismem je spojená i neschopnost vytvářet vztahy, sdílet své zájmy, pracovat v kolektivu aj. Autističtí lidé postrádají empatii, nesoucítí, preferují samotu a k lidem se chovají jako k věcem. Mohou však být i autisté, kteří mají rádi kontakt s lidmi.
Komunikace
Autismus se vyznačuje opožděným vývojem řeči, někdy se dokonce ani nevyvine. S takovými autistickými dětmi je potřeba komunikovat pomocí gest, obrázků, symbolů aj. V případě vyvinutí řečových schopností jsou tyto značně omezené, často je provází chudá slovní zásoba, spíše užívají stereotypní opakování slov, nebývají schopni iniciovat a udržet smysluplný rozhovor. A i když se zdá, že mají bohatou slovní zásobu, je pravděpodobné, že nejsou schopni rozpoznat smysl toho, co vlastně říkají. V komunikaci je také problém nechápání souvislostí či generalizace/zobecňování. Např. naučí-li se říkat slovo strom nad obrázkem javoru, jedině javor bude stromem. Určité slovo je u autistů spjaté s danou věcí, předmětem. Řeč autistických dětí je zatížena i špatným používáním osobních zájmen.
Představivost, zájmy a hry
U postižených autismem je typické zaujetí pro jednu nebo více činností či pro předmět a o ostatní nejeví zájem. Bývají např. fascinování pohybem – roztáčením hraček, otevíráním a zavíráním dveří. Upřednostňují stereotypní, rutinní činnost. Špatně snášejí jakékoli sebemenší změny.
Pohybové schopnosti
Autistickým dětem často chybí koordinace pohybů, je nerušena jemná motorika.
Smyslové vnímání
S autistickými dětmi je nutné být opatrný, pokud jde o smyslové podněty. Často jsou přecitlivělé třeba na zvuk, světlo, dotyk, pach. Na takové podněty pak reagují nepřiměřeně, vztekle, bojácně…
Emoce a chování
U autistů je možné sledovat nepřiměřené a bezdůvodné emocionální reakce – bezdůvodný pláč, vztek, smích, úzkost. Nebezpečná je potom absence strachu. Z toho vyplývá i problémové chování projevující se agresivitou vůči druhým i sobě samému, neschopnost koncentrace, problémy se spánkem či jídlem.
Mentální schopnosti
Autisti mívají omezené mentální schopnosti až mentální retardaci různého rozsahu. Problematická bývá paměť. Mívají velmi dobrou krátkodobou paměť – dokáží opakovat rozhovory, kterým nerozumí, ale vybavit si věty či slova po delší době již nedovedou. V dlouhodobé paměti se udrží jen to, co je podložené např. obrázky.
Terapie
U terapie autismu je kladen důraz na začlenění autistického dítěte do společnosti, schopnosti tolerovat změny, učit se různým dovednostem aj.
Jsou vytvářeny speciální pedagogické programy zaměřená na chování a interakce s okolím. Provádí se nácvik sociálních dovedností a komunikace. Vhodné jsou též metody jako hippoterapie, canisterapie, biofeedback aj. Vždy v závislosti na stupni postižení a stavu autistických dětí. Do terapeutických aktivit jsou zapojování i rodiče, neboť proces učení a správných návyků je nutné provádět stále.
Dále se mohou využít v léčbě autismu i farmaka, jejich využití je spíše doplňkové, např. ke zklidnění dítěte.
Prognóza
Důležitá je časná diagnóza a práce s autistickými dětmi od raného dětství, kdy mohou být zařazovány do speciálních programů, center rané péče, specializovaných školek… Pak je možné u autistů s méně vážnou poruchou zlepšit samostatnost, sebeobslužnost, jejich schopnost učit se a začlenit se. U většiny autistů však nedojde k takovému zlepšení, aby byli schopni samostatného života, a jsou trvale závislí na rodině či ústavní péči.
Autor: Drahomíra Holmannová