Aspergerův syndrom
Aspergerův syndrom je řazen mezi poruchy autistického spektra. Je pojmenován podle Hanse Aspergera, který se věnoval péči lidem, jež tímto syndromem trpěli (1944). Až teprve v roce 1992 byl Aspergerův syndrom světovou zdravotnickou organizací přidán mezi diagnózy a dostal označení F84.5. Jedná se o poruchu nevyléčitelnou, která provází, stejně jako autismus, člověka po celý život.
Příznaky
Diagnóza
Na rozdíl od lidí s autismem, u nichž je diagnostika časná a poměrně snadná díky typickým znakům, bývá Aspergerův syndrom diagnostikován v pozdějším věku, neboť příznaky nejsou tak jednoznačné jako u autismu. Na rozdíl od autistů si často svou jinakost uvědomují a je zdrojem jejich trápení a utrpení.
Okolí je často vnímá jako netaktní, sobecké, nekolegiální, i nepřátelské, také úzkostné a uzavřené, do sebe zahleděné podivíny.
Příčiny
V současné době nejsou přesně definovány příčinu vzniku Aspergerova syndromu. Je ovšem jisté, že v ní hraje roli genetika. Jaké geny a jejich mutace je odpovědná za vznik nemoci, tedy za poruchu vývoje mozku, se neví.
Aspergerův syndrom je komplexní poruchou, jež se posuzuje podle diagnostických kritérií:
- Nesmí být přítomno výrazné opoždění v oblasti řeči – jejího užívání a porozumění, a v oblasti sebeobslužnosti. Pohybová neobratnost je častým průvodním symptomem.
- Je přítomná porucha sociální interakce – udržení očního kontaktu, verbální i neverbální komunikace. Špatná integrace do kolektivu, nízká empatie.
- Omezené, jednostranné zájmy, stereotypní chování, rituály
- Zmíněné odchylky od normálu, aby bylo možné říci, že se jedná o Aspergerův syndrom, nesmí být způsobeny jinou duševní či fyzickou chorobou.
Příznaky Aspergerova syndromu
Mezi největší problém lidí s Aspergerovým syndromem je sociální vyčlenění. Nenavazují, ani většinou nemají touhu navazovat vztahy s vrstevníky. To přicházívá až v době dospívání, kde ovšem narážejí na svou sociální a komunikační neobratnost. Neumí neverbálně komunikovat ani dešifrovat poselství řeči těla ostatních – náznaky kladné, ale ani ty, jež skrývají nebezpečí. Velkou nevýhodou je, že trpící Aspergerovým syndromem jsou na první pohled normální. Není na nich patrné žádné postižení. Pokud tedy taková osoba reaguje na otázku mlčením, může být považován za nezdvořilou, umanutou aj. Je časté, že i jejich řeč má určitá specifika – mohou mluvit pedantsky, monotónně, stroze, nepřiměřeně hlasitě. Ustálená slovní spojení či přísloví berou doslova, nepoznají ironii či sarkasmus, nadsázku ani metaforu.
Problém také nastává s navázáním očního kontaktu, který je v lidské komunikaci běžný. Navíc se vyhýbají i tělesnému kontaktu, takže třeba odmítnou podání ruky. Nerozumí společenským pravidlům, a tak je také nemohou dodržovat a musí si tyto zvyklosti pracně osvojovat. Mají těžkosti i s telefonováním. Dalším nemalým zádrhelem je jejich neschopnost empatie a čtení mezi řádky. Nebudou vás tedy utěšovat, nebudou vám oporou. Okolí si to může vyložit jako nezájem jejich nezájem o druhé.
Aspergerův syndrom je také charakteristický tím, že lidé jím trpící, mají potíže s vyjádřením vlastních pocitů.
Mezi podivíny je pak řadí i jejich stereotypní zájmy a chování a jeho přesné načasování. Pokud jsou z činnosti vyrušeni, mohou reagovat neadekvátně situaci. Svému zájmu se věnují neobvykle vytrvale, se zaujatou přesností, zatímco další věci je zaujmou jen okrajově. Nejčastěji si lidé s Aspergerovým syndromem volí obory matematické a přírodní vědy. Jejich logické uvažování je totiž velmi dobré, avšak trpívají nedostatkem představivosti a tvořivosti.
Známá je také jejich smyslová přecitlivělost např. na zvuky, světlo, pachy, dotek.
S Aspergerovým syndromem je také spojená jistá motorickou neobratnost až neohrabanost. Nejvíce pak v oblasti jemné motoriky např. zavazování tkaniček, psaní.
Vše zmíněné si často uvědomují a trápí je to, a tak se interakcím s lidmi raději sami vyhýbají.
Typy sociálního chování
V oblasti sociálního chování u lidí s Aspergerovým syndromem můžeme rozlišit pět typů. Jsou jimi - osamělý, pasivní, aktivní, formální a smíšený.
U osamělého typu není přítomna potřeba fyzického kontaktu, chybí navazování očního kontaktu, empatie, často bývá snížený práh bolesti.
Pasivní typ Aspergerova syndromu se projevuje schopností přijmout fyzický kontakt, avšak sociální aktivity nejsou žádané. Emoční spektrum je omezené, chybí jim spontaneita, bývají hypoaktivní.
Aktivní typ je provázen navazováním kontaktů s okolím, ale neumí posoudit přiměřenost svého chování. Mohou se tak dotýkat cizích lidí, oslovovat lidi na ulici, bavit se s nimi o svých zájmech atd. Bývá přítomen i nepřiměřený oční kontakt, tedy spíše civění druhým do očí.
Lidé s formálním typem Aspergerova syndromu, zvláště pak děti připomínají svým projevem dospělé lidi. Ve společnosti bývají odtažití, chladní. Jsou zajatci svých rituálů, jež je nutné beze zbytku vykonávat.
Smíšená podoba je charakteristická tím, že projevy poruchy kolísají a mohou být velmi rozmanité. Často závisí na prostředí a osobě, se kterou chtějí navázat kontakt.
Diagnostika
Provést správnou diagnostiku nemusí být snadné. Odborník se řídí dle historie pacienta a vede cílené rozhovory i písemné testy. Zvláště si všímá jeho reakcí a chování. Provádí se i základní laboratorní vyšetření, EEG, CT, magnetická rezonance nebo PET.
K určení diagnózy Aspergerova syndromu dochází později než u autismu. Až v pozdějším věku se totiž zvýrazní jejich neobratnost v komunikaci, navazování vztahů atd.
Před vyslovením diagnózy Aspergerův syndrom je potřeba vyloučit schizofrenii, různé typy poruch osobnosti, obsedantně kompulzivní poruchu, Tourettův syndrom či poruchy učení a pozornosti.
Průběh
Aspergerův syndrom přetrvává po celý život, ale zdá se, že s věkem se jeho projevy mírní. To ovšem hodně závisí na mentálních schopnostech každého jedince, síle symptomů i tom, zda člověk s Aspergerovým syndromem podstupuje nějaký druh terapie, jaké má rodinné zázemí, zaměstnání atd. Přesto však zůstávají „divní“, o sebe příliš nepečující, nemoderní atd.
Léčba
Jelikož se jedná o poruchu vývoje mozku, je Aspergerův syndrom neléčitelný. Stav ovšem může zlepšit vhodná výchova, vzdělávání. Je potřeba hodně trpělivosti a času, aby byl člověk s Aspergerovým syndromem začleněn do společnosti.
Autor: Drahomíra Holmannová
