Jedovaté chobotnice
Tato stvoření z třídy hlavonožců žijí v různých koutech moří, preferují však stanoviště s pevnými podmořskými útvary. Těmi jsou především korálové útesy. Na těchto místech nalézají útočiště nejen chobotnice, ale i nejrozmanitější ryby a jiní mořští živočichové.
Chobotnice se pyšní osmi rameny se zakončenými přísavkami, jednoduše vyvinutým mozkem a perfektními očky. Jedná se o mořské dravce, kteří se považují za nejrychlejší bezobratlé živočichy. Některé exempláře zdolávají běžně obrovské hloubky. Chobotnice žijí samotářským životem. Pohybují se za pomocí svých chapadel. Živí se obzvláště korýši. Dále si mohou výtečně pochutnat také na měkkýších, malých rybkách či krabech. Tento druh živočicha polapí kořist svými chapadly a zabije ji prostřednictví toxinu obsaženému ve slinných žlázách. Chobotnice číhá na svou kořist z úkrytu, a pokud je nucena opustit daný prostor dna, pohybuje se tak, že jednotlivá ramena se s ladností stahují a roztahují.
Mezi nejedovanější druhy se řadí chobotnice skvrnitá, jejímž domovem jsou vody kolem australského kontinentu. Tento menší tvor se může dostat až do hloubky padesáti metrů, většinou však tráví svůj čas v mělkých vodách s přírodními útvary. Zahlédnout jej lze také mezi kamením. Chobotnice s osobitým žlutým zbarvením a jistými modrými skvrnkami má zvrásněný povrch těla a měří pár centimetrů. Za zmínku stojí také jed zvaný cephalotoxin. Tato jedová látka navozuje intenzivnější palčivou bolest. Člověku znecitliví primárně některé části (ústa a jazyk). Pacient začíná ztrácet přirozený dotykový vjem. Postupně ochrne a nastává smrt.
Potápěči či plavci by měli být také na pozoru před chobotnicí kroužkovanou. Toto stvoření je vybaveno vysoce účinným jedem, proti němuž zatím vědci nenalezli žádnou protilátku. Pokud člověka kousne tento druh, pak se u něj dostavuje během pár minut paralýza a smrt. Chobotnice kroužkovaná pobývá obvykle v oceánu podél překrásné severní australské pevniny. Prohání se také ve vodách kolem Filipín, Indonésie, Japonska atd. Tento živočich se žlutým až hnědým zbarvením dosahuje zhruba dvaceti centimetrů a váží v průměru sto gramů. Jeho tělíčko je doladěno typickými skvrnkami.
První pomoc při napadení jedovatou chobotnicí
Kousne-li člověka druh jedovaté chobotnice, pak účastníci této nehody mu musí rychle poskytnut první pomoc. Okamžitá reakce je tady na místě. U takto zasažené osoby je nutné pracovat na obnovení základních životních funkcí. To se děje za pomocí dýchání z úst do úst a nepřímé masáže srdce. Bohužel při hlubším ponoru je to takřka nemožné dodržet základní zásady první pomoci jak po stránce časové, tak i po technické. Nedílnou součástí tohoto ošetření je právě neodkladná zdravotní podpora, kterou se udržují životní funkce v provozu do doby, než úplně z těla vyprchá toxin. Resuscitace se takovému člověku poskytuje ještě před tím, než se objeví první známky cyanózy.
