Jak používat pulsní oxymetr?
Pulzní oxymetrie je neinvazivní a bezbolestný způsob monitorování kyslíkové saturace, kterou se měří hladina nasycení kyslíkem.
Tím jsou podávány informace o možných problémech transportu kyslíku do tkání. Saturace kyslíkem je název nasycenosti krve kyslíkem, označuje se jako SpO2 a její hodnota se udává v procentech.
Tento postup dokáže rychle odhalit i malé změny v efektivitě přenosu kyslíku do oblastí co nejdále od srdce, včetně nohou a paží. Jedná se o důležitý parametr, který se používá například na ambulantních pracovištích, jednotkách intenzivní péče, operačních sálech, ale také ve veterinární medicíně a v domácí péči.
Jak oxymetr vypadá?
Pulzní oxymetr je malé zařízení vypadající jako spona, která se připojuje k malé části těla, jako jsou například prsty nebo ušní lalůček. Nejčastěji je nasazován na prst a často je používán i v prostředích kritické péče, jako jsou nemocnice nebo pohotovostní služby.
Záměrem pulzní oxymetrie je tedy kontrolovat, jak dobře pumpuje vaše srdce kyslík do těla. Lze ji používat k pozorování zdraví jedinců s jakýmkoliv druhem onemocnění, které může hladinu kyslíku v krvi ovlivnit, zejména když jsou hospitalizováni.
Mezi tato onemocnění patří:
- astma,
- chronická obstrukční nemoc plic (CHOPN),
- anémie,
- zápal plic,
- rakovina plic,
- srdeční infarkt nebo selhání,
- vrozené srdeční vady.
Měření pulzním oxymetrem
Pulzní oxymetrie je většinou poměrně přesný test, což platí hlavně ve většině nemocničních zařízení nebo lékařských ordinacích. Výsledky tu mají 2% rozdíl v obou směrech oproti tomu, čím skutečně jsou.
Jestliže tedy byla vaše naměřená hodnota například 82 %, pak může být vaše reálná úroveň nasycení kyslíkem od 80 do 84 %. Avšak kvalita křivky a přesnost měření může být ovlivněno pohybem, teplotou nebo dokonce i lakem na nehty.
Obvykle by mělo být okysličení vaší krve větší než 89 %, což je úroveň nutná k udržení zdraví vašich buněk a tím i vašeho těla. I když se předpokládá, že prozatímní saturace kyslíkem pod touto hodnotou žádná poškození nezpůsobuje, tak dlouhodobé či opakované případy snížení úrovně nasycení kyslíkem mohou být zdraví škodlivé.
Většina zdravých jedinců považuje za normální úroveň saturace kyslíkem 95 %. Její hodnota 92 % naznačuje eventuální hypoxii neboli menší či nedostatečné množství kyslíku, který je transplantován do tělesných tkání.
Pulzní oxymetr je vhodné si pořídit i pro domácí použití.
Měření pulzní oxymetrií
Pulzní oxymetr umístěte nejčastěji na prst nebo ušní lalůček. Přitom můžete lehký tlak, ale to bolestivé není. V některých případech můžete na prst nebo na čelo přilepit i malou sondu. Máte-li nalakované nehty, lak odstraňte.
Sondu nechte zapnutou tak dlouho, jak je třeba, abyste mohli pozorovat puls a saturaci kyslíkem. Při měření schopností fyzické aktivity to můžete sledovat během doby cvičení a následně při zotavování.
V případě chirurgického zákroku vám bude sonda připojena již předem a odstraní se, jakmile se probudíte a nebudete již pod dohledem. Někdy se používá pouze k jedinému rychlému kontrolnímu měření.
Po ukončení testu se svorka nebo sonda odstraní.
Hodnoty tepové frekvence
- V pulzním oxymetru se tepová frekvence značí zkratkou PRbpm (Pulse Rate beat per minute)
- U mužů je v průměru cca 75 tepů za minutu, což je 75 bpm - 75 úderů srdce na minutu.
- U žen je v průměru cca 82 tepů za minutu, tedy 82 bpm.
- U trénovaných sportovců může tep klesat až na 40 tepů za minutu (tj.40 bpm) (bradykardie).
Hodnoty tepové frekvence se zvyšují větší námaze, stresu nebo zátěži organismu.
Co dělat po měření?
Ihned po skončení testu jsou výsledné hodnoty okamžitě k dispozici, což napomáhá určit, má-li být testování ještě zopakováno nebo zahájena léčba. Jestliže měřením hodnotíte například to, jak úspěšné je doplňování kyslíku, tak měření, které je neustále na nízké úrovni, může znamenat potřebu více kyslíku.
Váš lékař vám dá vědět, jaký je další postup. Pokud využíváte domácí pulzní oxymetr, jistě vám rád poradí, jak často máte naměřené hodnoty odečítat a co byste měli dělat v případě, jsou-li nad nebo pod určitou úrovní.
Autor: Lenka Klabochová
