Invazivní vyšetřovací metody v těhotenství
Vyšetřovací metody v těhotenství zahrnují jak invazivní, tak neinvazivní vyšetření, souhrnně se označují jako prenatální diagnostika (období od početí do narození dítěte). Samozřejmě, že pro pohodlí matky i dítěte jsou neinvazivní metody vhodnější. Žena může být v naprostém klidu, nestresující se z žádného náročného výkonu. Avšak ne vždy je možné zůstat jen u neinvazivních metod.
Týká se části těla
Prenatální diagnostika
Invazivní metody se začaly rozvíjet od r. 1966 na podkladě objevené souvislosti mezi vyšším věkem matky a zvýšeným výskytem Downova syndromu. Cílem prenatální diagnostiky je odhalit abnormality plodu a v případě, že si to oba rodiče přejí, ukončit těhotenství. Prenatální diagnostika si klade za pomoci genetického poradenství další úkoly:
- seznámit páry, u kterých je zvýšené riziko narození dítěte s jakoukoli vadou, se všemi možnostmi volby
- zmírnit strach a obavy (zvláště ve skupinách s vysokým rizikem)
- seznámit páry s vysokým genetickým rizikem s možnostmi dalších dostupných testů a vyšetření
- poskytnout párům možnost volby vhodného řešení problému
Důvody pro invazivní vyšetření
- pokročilý věk matky (většina center nabízí ženám vyšetření od 35 let, kdy se zvyšuje riziko)
- předchozí dítě s chromozomální abnormalitou (předchozí gravidita s Downovým syndromem, znamená v příští graviditě nárůst rizika o 1%)
- chromozomální abnormalita v rodině
- defekty neurální trubice v rodinné anamnéze
- jiné strukturální abnormality v anamnéze
- abnormality detekované v současné graviditě
- příbuzenský vztah (v ČR vzácně)
- špatná porodnická anamnéza (předchozí potrat nebo porod mrtvě narozeného dítěte)
- choroby matky – dekompenzovaný diabetes mellitus nebo léčená epilepsie
