Intolerance laktózy
Intolerance laktózy se vyskytuje při neschopnosti trávicího ústrojí zpracovávat laktózu, což je mléčný cukr, a bývá buď částečná, nebo úplná. Příčinou je většinou nedostatek enzymu laktázy, který laktózu štěpí.
Další názvy: Alergie na laktózu
Příznaky
Diagnóza
Produkce a hladina laktázy se v průběhu života mění. Nejvíce se jí vytváří hned po narození a dále pak v kojeneckém věku, neboť v v tomto období je laktóza obsažená v mateřském mléce hlavním zdrojem potravy. S přibývajícím věkem se však tvorba enzymu laktázy snižuje a u některých osob může tento nedostatek způsobovat potíže.
Při intoleranci laktózy je tento mléčný cukr nerozštěpený a nevstřebaný a ve střevě je proto nadbytečný. Postupuje tak do dalších částí trávicího traktu, kde začne za přítomnosti střevních bakterií kvasit.
Intolerance není alergie
Intolerance laktózy a alergie na ni jsou dvě různé poruchy metabolismu. Zatímco intolerance laktózy je vyvolána deficitem enzymu laktázy, který laktózu rozkládá, u alergie jde o imunitní reakci organismu na mléčné bílkoviny, nikoliv na laktózu. Proto nesmí být laktózová intolerance zaměňována s alergií na kravské mléko. Intolerance laktózy je v podstatě enzymatická porucha, ale u alergie na kravské mléko se vůči v mléku obsažené bílkovině vytváří specifické protilátky.
Co je laktóza a laktáza?
Laktóza je disacharid, který je v tenkém střevě štěpen laktázou na glukózu a galaktózu, což jsou tzv. monosacharidy, které se vstřebávají jen v tenkém střevě. Laktóza je přirozeně obsažena pouze v mléce savců, mimo těch mořských. Ve střevě zvyšuje absorpci vápníku, a proto je dobrá jako prevence křivice a osteomalacie (úbytek kostní hmoty v dospělosti) a příznivě působí i jako růstový faktor pro některé druhy střevních bakterií.
Laktáza se řadí mezi enzymy okraje enterocytů, což jsou epitelové buňky nacházející se v tenkém a tlustém střevě. Jde o enzym, který štěpí mléčný cukr laktózu. Aktivitu laktázy lze pozorovat již ve střevě plodu. Během těhotenství její aktivita stoupá a po odstavení od kojení začne klesat. Schopnost vstřebávat laktózu se snižuje kolem 3. až 4. roku.
Typy laktózové intolerance
Existují tři typy intolerance laktózy:
- Vrozená laktózová intolerance. Tato intolerance je velmi vzácná.
- Primární laktózová intolerance, která je důsledkem přirozeného vývoje. Jak člověk stárne, dochází ke snižování množství laktázy v trávicím ústrojí, což může být příčinou potíží, jež mohou vymizet i samovolně.
- Sekundární laktózová intolerance, která se většinou vyskytuje při postižení střevní sliznice, jako je například zánět nebo poškození po ozařování na základě onkologické diagnózy.
Příznaky intolerance laktózy
Klinické příznaky laktózové intolerance mohou být u každého velmi individuální. Nejčastěji jsou to bolesti břicha, kručení v břiše, křeče v břiše, neprospívání, průjem, atopický ekzém, pálení žáhy, nechutenství nebo pocit "plného" žaludku.
Rizikové faktory vzniku laktózové intolerance
Laktáza může v tenkém střevě chybět z nejrůznějších příčin. Velmi vzácný je vrozený nedostatek laktázy, který se projevuje okamžitě po narození. Jediným možným řešením u něj je bezlaktózová dieta.
Toto onemocnění se může vyskytnout také u nedonošených novorozenců, a sice z důvodu nezralosti zažívacího ústrojí. Proto se nedonošené děti krmí speciálním mlékem s nízkým obsahem laktózy. Ve většině případů se problém po vyzrání orgánů sám upraví.
Nejčastější příčinou deficitu laktázy bývá snižování tvorby tohoto enzymu, které je však podmíněno geneticky. Označuje se jako adultní, a je to dospělý typ intolerance laktózy. S rostoucím věkem se produkce laktázy snižuje, a to se následně projeví právě netolerancí mléka.
Poškození střevních sliznic jinými vlivy mohou také způsobit vznik laktózové intolerance, která se poté nazývá sekundární neboli získaná. Často vzniká jako následek mnoha infekčních průjmových onemocnění, dále po užívání některých léků, především antibiotik, a také při některých chronických střevních onemocněních, jako je celiakie nebo Crohnova nemoc.
Diagnostika
Podezření na laktózovou intoleranci se nejčastěji prokazuje vodíkovým dechovým testem. Při kvašení laktózy se totiž ve větším množství tvoří vodík, který je ve střevě vstřebáván a vydechuje se plícemi. Test se tedy provádí po podání laktózy určením množství vodíku ve vydechovaném vzduchu.
Další možností potvrzení diagnózy bývá stanovení pH průjmovité stolice. To bývá při intoleranci na laktózu kyselé, neboť stolice má vyšší obsah organických kyselin.
Lékař také může po podání laktózy změřit hladinu cukru v krvi (glykémii), která bývá u laktózové intolerance trochu zvýšená. To nastává proto, že nedošlo k rozštěpení laktózy na jednodušší cukry, které by se ze střeva normálně vstřebaly, a glykémii by zvýšily.
Léčba
Onemocnění je možné léčit jen omezením množství laktózy v jídelníčku. Úplně se výrobky s obsahem laktózy musí vyloučit jen ve výjimečných případech. A protože většina postižených má ještě ve svém tenkém střevě alespoň malou aktivitu laktázy, tak po konzumaci malých množství produktů s obsahem mléčného cukru nemívá potíže žádné.
Autor: Lenka Klabochová
